Jdi na obsah Jdi na menu
 


základní vývojové teorie

 

13. ZÁKLADNÍ VÝVOJOVÉ TEORIE

Činitelé psychického vývoje

1. dědičnost

=získaná genetická výbava (genotyp), která se nemění

-dispozice, které se mohou, ale nemusí projevit

-projev genetických dispozic je závislý na vnějším prostředí

-míra závislosti dědičnosti na prostředí může být různá

-fenotyp=souhrn vnějších znaků a vlastností jedince; je vytvořen vzájemným působením

vrozených vloh a vlivu okolního prostředí

2. prostředí

=veškeré okolí člověka od prostředí rodiny po největší sociální skupiny, jejichž je člověk

členem + závislost na socio-kulturním prostředí

-prostředí může ovlivňovat i psychické vlastnosti člověka

-ze začátku života poměrně velkou roli hraje rodina, později jedince ovlivňují vrstevníci

a další vlivy

-každého člověka velmi ovlivní i způsob výchovy

-výchovu rozdělujeme na dva typy:

a)záměrná výchova

-každý rodič směřuje ve výchově dítěte k určitému cíli

b)spontánní (neřízená) výchova

=vědomosti a postoje, které dítě získává pozorováním druhých lidí

-výchovné styly:

a)autoritativní výchova

-rodič klade důraz na bezpodmínečnou poslušnost, na podřízení dítěte autoritě rodiče,

na uposlechnutí všech zákazů a příkazů dospělého

b)liberální výchova

-rodič ponechává dítěti co největší volnost

c)demokratická výchova

-demokratický výchovný styl je pokládán za nejpříznivější pro vývoj dítěte

-rodič respektuje dítě jako samostatnou bytost, která má právo o určitých věcech

sama rozhodovat; dítě by mělo poznávat svou odpovědnost vůči druhým lidem

v rodině i mimo ni

-rodiče jsou partnery dítěte; kladou důraz na společné řešení problému, rozhovor

s dítětem, vysvětlování

-nevhodné styly výchovy (patologické výchovné styly):

a)výchova rozmazlující

-rodiče vyhoví každému přání dítěte->dítě pak očekává, že mu každé jeho přání

bude splněno

b)výchova zavrhující

-rodiče dávají svým chováním dítěti otevřeně nebo skrytě najevo své odmítavé

a nesouhlasné city

c)výchova nadměrně ochraňující (nadměrně starostlivá)

-rodiče ve snaze chránit dítě před riziky dítěti všechny činnosti zakazují

d)výchova perfekcionistická

-rodiče (většinou matky) vyžadují od dítěte naprostou dokonalost ve všech směrech->

dítě nemá šanci všechny úkoly splnit a trpí pocity méněcennosti

e)výchova nedůsledná

-rodiče kolísají mezi krajní přísností a krajní povolností->dítě se neorientuje

v tom, co je dobré a co je špatné, neví, jak se má chovat

-nedůslednost může spočívat i v tom, že každý z rodičů požaduje něco jiného

f)výchova zanedbávající, týrající, zneužívající nebo deprimující dítě

-na hranici zákona->ohrožení normálního vývoje nebo dokonce i života dítěte

 

Způsob realizace psychického vývoje

1. zrání

-dědičnost jedince se projevuje zráním->je to záležitostí genotypu

-zrání není u všech jedinců stejné, může být rychlé nebo pomalé, rovnoměrné nebo

nerovnoměrné atd.

-zrání zakládá podmínky pro učení

2. učení

-je proces, který ovlivňuje psychický vývoj jedince

-je ovlivněno prostředím

-dítě se učí pomocí určitých vlastních konkrétních zkušeností (specificky konkrétní učení)

nebo se učí prostřednictvím obecné nebo zprostředkované zkušenosti (obecné, např. školní

vyučování

Obecné znaky psychického vývoje

1. psychický vývoj lze charakterizovat jako zákonitý proces, který má podobu posloupnosti

na sebe navazujících fází; pořadí vývojových změn se řídí stabilními vývojovými

zákonitostmi

2. vývoj je celistvý proces, který zahrnuje somatickou i psychickou složku ve vzájemné

interakci->interakce mezi zráním a učením

3. psychický vývoj nebývá zcela plynulý a rovnoměrný, mohou se střídat období rychlejšího

a pomalejšího tempa vývoje a období stabilizace (tzv. vývojové skoky)

4. proces vývoje, jeho průběh i jeho jednotlivé vlastnosti jsou vždy individuálně specifické->

vývoj každého jedince probíhá specifickým tempem a vývojové období do něj zasahují

pouze rámcově

 

Teorie duševního vývoje člověka

1. teorie determinace duševního vývoje

a)teorie empiristické

b)teorie nativistické racionalistické

iracionalistické

c)teorie interakční

d)teorie humanistické

2. teorie periodizace duševního vývoje

a)Piagetova kognitivní vývojová teorie

b)Freudova vývojová teorie

c)Eriksonova vývojová teorie

3. teorie individualizace duševního vývoje

-rozdělují se podle toho, v čem spatřují nejdůležitější činitele duševního vývoje

a)teorie, které předpokládají, že vývojový proces je určen především vnějšími faktory

b)teorie, které hledají základ vývoje člověka ve vnitřních faktorech (ve vrozených

dispozicích)

c)teorie, které uznávají víceméně rovnocenný význam vrozených vloh i prostředí=>zaměřují

se na mechanismy jejich interakce ve vývoji jedince

Teorie determinace duševního vývoje

Empiristické teorie

-navazují na filosofický empirismus postulátem, podle kterého má rozhodující význam ve

vývoji dítěte zkušenost=>předpokládají, že učení probíhá hlavně pod vlivem sociálního

prostředí; teorie nepředpokládají u člověka ani vrozené zlo, ani vrozené dobro, ale téměř

neomezenou schopnost učení (narozené dítě=„tabula rasa“)

-Watsonova behavioristická teorie = všechny duševní procesy probíhají na základě

podmiňování a jsou naučitelné

-Skinnerova teorie „operantního podmiňování“ = veškerá činnost člověka je determinována

podněty z prostředí, neexistuje svoboda jednání

Nativistické teorie

-navazují na filosofický nativismus, podle něhož základní představy, pravdy a zásady jsou

člověku vrozeny buď již hotové nebo jako vlohy

-na dítě nemá vliv zkušenost, ale to, co jí předchází

a)nativistické racionalistické teorie

-z hlediska vývojové psychologie mohou být označeny jako růstové -> vycházejí

z předpokladu, že se dítě ve své přirozenosti rodí dobré a je nutné ho nechat „přirozeně

růst“ ve vhodném prostředí (Rousseau)

-Arnold Gesell->výchova má dítěti ponechávat co největší volnost pro rozvíjení jeho

individuálních dispozic=>každé dítě je od počátku jiné a svou individualitu si zachovává

až do dospělosti; výchova dítěte má být v demokratickém stylu (dítě nemá být ponecháno

bez řízení)

b)nativistické iracionalistické teorie

-zabývají se vývojem člověka z hlediska biologických základů

-psychoanalýza S. Freuda->vývoj osobnosti lze popsat na základě pudů => veškerá

psychická energie je odvozena z vrozených pudů (pud k životu=EROS, pud ke

smrti=THANATOS)

Interakční teorie

-zabývají se tím, co je důležitější v otázce vývoje člověka, zda vlohy nebo prostředí ->

dochází k závěru, že oba faktory musí být v interakci

-Piaget vychází z předpokladu, že vývoj se uskutečňuje v interakci dítěte a prostředí, na

základě dítětem prováděné činnosti->dítě si pak vytváří myšlenkové obrazy všech činností

a jevů (schémata)=>kognitivní struktury, pomocí kterých se v mysli dítěte organizuje veškerá

činnost

-myšlenkové struktury se postupně diferencují a stávají se složitějšími

-mechanismy vytváření myšlenkových struktur (Piaget):

1. asimilace

-dítě si zařazuje novou zkušenost do již existujících kognitivních struktur

2. akomodace

-dítě složitější zkušenost nemůže zařadit->musí změnit celou kognitivní strukturu=>

mění myšlenkové struktury podle potřeby

Humanistické teorie

-představitelé Maslow, Rogers, Dühlerová

-pohled na člověka jako celek, odmítají redukování chování jen na podmiňování (odporují

empiristickým teoriím)

-důraz na aktivitu člověka a jeho vrozené dispozice k osobnímu růstu; teorie však odmítají

přirovnání osobního růstu k růstu těla, jak to aplikují nativistické teorie

-důraz je kladen na dosažení toho nejlepšího, čeho je jedinec schopen, za hlavní je

považováno sebeutváření člověka->každý člověk si má stanovovat cíle svého jednání, cíle

svého uvažování atd.

-Dühlerová->člověk by si měl uvědomovat začleněnost svého života ve struktuře minulých

a budoucích generací

Teorie periodizace duševního vývoje

Piagetova kognitivní vývojová teorie

-podle Piageta se lidská psychika vyvíjí v určitých stadiích, jejichž posloupnost je neměnná;

každé stadium je nezbytným základem pro stadium následující

senzomotorické stadium

=od narození do 18-24 měsíců

-dítě si vytváří mentální obrazy okolního světa

-v poslední čtvrtině prvního roku si dítě uvědomuje „stálost předmětu“ (ví, že předmět

existuje, i když jej právě nevidí)

-ke konci tohoto stadia začínají děti své uchovávané obrazy a informace používat k řešení

problémů o fyzických předmětech

-dítě získává základní schopnost představit si nebo předvídat výsledky určitého

jednoduchého chování a provádět v duchu pokusy metodou pokus-omyl

předoperační stadium

=od 18-24 měsíců do 7 let

-dítě je schopné přemýšlet o vnějších předmětech a událostech v symbolických pojmech

-dítě se časem naučí mluvit a přemýšlet o nepřítomných věcech a o minulých a budoucích

událostech

-dítě je egocentrické->neumí si představit, jak věci vypadají z jiné perspektivy

stadium konkrétních operací

=od 7 do 12 let

-dítě umí provádět takové operace jako je počítání a klasifikace a dokáže chápat vztahy

mezi jevy a přemýšlet o nich

-dítě v tomto stadiu si začíná uvědomovat, že události mimo něj mají své vnější příčiny

-dítě si umí lépe představit, jak věci vypadají z jiné perspektivy a jak přemýšlejí a co cítí

druzí lidé

-dítě dokáže v duchu manipulovat se symboly hmotných předmětů a činností, ale není ještě

schopno abstrakce

stadium formálních operací

=od 12 let

-dítě je schopné přemýšlet o abstraktních vztazích, jako jsou podíly a pravděpodobnost

-děti dokáží přemýšlet nejen o konkrétním světě, ale také o možnostech,

pravděpodobnostech a nepravděpodobnostech, o budoucnosti, o spravedlnosti

a o hodnotách

 

Freudova teorie

-Freud ve své teorii soustřeďuje pozornost na pudový vývoj člověka

-vývoj člověka z hlediska pudového života je založen na určitém zákonitém přesunu

erotogenních zón těla, ze kterých dítě získává maximální libost při uspokojování svých

sexuálních potřeb

-Freud předpokládá, že veškerá aktivita člověka má základ v pudové energii

orální stadium

=1 rok života

-hlavní zdroj libosti je ze stimulace orální zóny těla

-má dvě fáze: a)fáze orální závislosti

=dítě získává libost zejména za sání (nasycení, strkání věcí do úst)

b)fáze orálně agresivní

-je spojena s růstem zubů a kousáním; dítě přestává být kojeno -> pocity

frustrace

-dítě by v orální fázi vývoje mělo prožívat pocit bezpečí naplňovaný ze vztahu k matce

anální stadium

=období 2 a 3 roku

-období je spojeno s přesunem erotogenní zóny do anální oblasti

-dítě získává pocit libosti zejména ze zadržování a vypuzování exkrementů

falické stadium

=období 3-5 roku

-někdy bývá označováno jako časné stadium genitální

-pocity libosti se soustřeďují na genitální oblast -> dítě je zvědavé na anatomické rozdíly

mezi pohlavími, na rození dětí, na sexuální aktivitu rodičů aj.

-u chlapců=„kastrační úzkost“, u dívek=„závist penisu“

-v tomto období se musí stabilizovat vztah k rodiči stejného i opačného pohlaví (překonání

Oidipovského a Elektřina komplexu->identifikace s rodičem stejného pohlaví)

-u dítěte se vytváří svědomí (superego/nadjá)

období latence

=od 6 do 11/12 let

-latence=„utajení“ sexuálních pudů, které ustupují do pozadí -> tzv. „období klidu“ => dítě

je zaměřeno na poznávání, pudy nejsou aktivní

-organizace superega (vytváření morálních hodnot)

stadium genitální

=od 11/12 let do počátku dospívání

-jde o ukončení stadia falického=>obnova sexuálních pudů v jiné podobě -> navazování

vztahů mimo rodinu, sexuální přání se mění z incestních na neincestní

-hledání a posléze volba partnera pro život->na základě předchozího Oidipovského

a Elektřina komplexu si jedinec hledá partnera, který se podobá rodiči opačného pohlaví

 

Eriksonova teorie

-vychází z Freudovy teorie, je propracovanější

-všímá si nejen biologických, ale i společenských a kulturních aspektů vývoje člověka

-vychází z předpokladu, že každý jedinec na každém stupni svého vývoje musí vyřešit určitý

psychosociální konflikt, aby mohl pokračovat ve svém vývoji (bez přerušení nebo

pozastavení vývoje v případě nezvládnutého konfliktu)

-mezi vývojovými tendencemi dítěte a uspořádáním společnosti existuje vzájemná

závislost=>dítě se vyvíjí podle zákonitých stupňů a směřuje ke společnosti; společnost

zároveň směřuje k takové organizaci, která odpovídá vývojovému stadiu dítěte (podněcování

vývoje dítěte)

-Erikson přidává k pěti Freudovým stadiím další tři a vytváří tak tzv. „osm věků člověka“

-na konci každého období by se měla vytvořit určitá ctnost potřebná pro další život

první věk života

=1 rok života dítěte

-konflikt bazální důvěry a nedůvěry (jistoty a nejistoty), který se vytváří na úrovni

komunikace dítěte s matkou->pokud je vztah s matkou uspokojující, dítě získává pocit

základní důvěry ke světu=>dítě má dostatek energie a radosti pro celý další život; pokud

je vztah s matkou neuspokojivý, může docházet k zaostávání v oblasti psychické i fyzické

-ctnost=naděje do dalšího života

druhý věk života

=2-3 roky

-konflikt pocitu autonomie a pocitu studu a pochybností, který se vytváří ve vztahu

k rodičům a nejbližším osobám

-dítě se učí chtít a nechtít; učí se ovládat své psychické a fyzické funkce -> potřebuje k tomu

zpětnou vazbu=>rodiče by neměli u dítěte potlačovat pocit autonomie

-dítě se učí „zdravé sebekontrole“ samo nad sebou, může se začít samo rozhodovat

-ctnost=vůle (schopnost rozhodovat se a vládnout nad svým životem)

třetí věk života

=4/5 rok života

-konflikt mezi vlastní iniciativou a pocitem viny, který se vytváří komunikací s rodiči

a sourozenci

-dítě se učí plánovat, zvládat nějaké úkoly, být aktivní

-dítě uvažuje nad zamýšlenými nebo uskutečněnými cíli => získání cílevědomosti v životě

-ctnost=získání cílevědomosti v životě

čtvrtý věk života

=6-11 rok

-konflikt mezi pílí (pocitem vlastní snaživosti) a pocitem méněcennosti (úzkost dítěte, že

na nic nestačí), který probíhá na úrovni školního prostředí

-rozvíjení vztahu ke světu, dítě má touhu uplatnit se ve společnosti, vytváří si vztah samo

k sobě, který se postupně stabilizuje

-pokud se hromadí neúspěchy, dítě může trpět pocity méněcennosti

-ctnost=kompetence (k učení, k činnostem aj.)

pátý věk života

=12-20 let

-konflikt mezi identitou a neuznáním

-hledání (a nalezení) vlastní identity a místa ve společnosti -> hledání identity je spojeno

s otázkami „kdo jsem?“, „kam směřuji?“, „jak mě vidí ostatní?“

-konflikt je nastolen v závislosti na vrstevnících, obdivovaných osobách, lidech

vyjadřujících se k dítěti atd.

-u dítěte může dojít k regresi na nižší vývojovou úroveň, vývoj se také může pozastavit

-ctnost=věrnost (nejprve v přátelství, později v partnerských vztazích)

šestý věk života

=20-30 let

-konflikt mezi intimitou a izolací, který se řeší v širším sociálním kontextu (partneři,

spolupracovníci)

-člověk je ochoten vzdát se toho, co dříve považoval za nejcennější (identita), protože

v tomto období má potřebu spojit svou identitu s identitou někoho jiného

-nebezpečí izolace nebo osamocení->snaha vyhýbat se stykům s ostatními lidmi

-intimita=>člověk se ztrácí i nachází; v případě absence intimity může nastat osamělost,

nedůvěra k jiným lidem

-ctnost=láska

sedmý věk života

=30-45 let

-konflikt mezi produktivností a stagnací, mezi generativitou a stagnací

-jedinec je v tomto období hodně zaměřen na zplození a vedení další generace, předávání

informací a životních zkušeností apod.

-pocit vlastní potřebnosti a užitečnosti; pokud tento pocit chybí, dochází ke stagnaci

a nechuti dále rozvíjet svůj život

-ctnost=pečování

osmý věk života

=od 45/50 let

-konflikt mezi vnitřní pevností a beznadějí (mezi integritou ega a zoufalstvím)

-člověk má v tomto věku dosáhnout pocitu vlastní integrity a spokojenosti se svým

životem=>pocit jistoty a naplněného života

-pokud integrita chybí, objevují se pocity beznaděje a zoufalství -> snaha člověka

dohnat, co ještě nestačil“

-ten, kdo nemá pocit naplněného života, není vyrovnaný se svou smrtí

-ctnost=moudrost

 

Teorie individualizace duševního vývoje

-podle těchto teorií se každé dítě se vyvíjí individuálním způsobem; působí na něj genetická

výbava a vnější prostředí

-každé dítě se během svého života vyvíjí různě rychle->období „výbojů“=zrychlení vývoje

jsou následovaná obdobími „konsolidace“=zpomalení vývoje nebo „stagnace“ vývoje, někdy

se i vývoj může vracet zpět na nižší úroveň=období „regrese“

-byly vytvořeny tři hlavní temperamentové typy vytvořené na základě devíti kategorií chování

dítěte

-kategorie chování dítěte:

1. celková aktivita dítěte

2. pravidelnost biorytmu

3. převaha přibližování nebo oddalování vzhledem k novým předmětům a novým

podnětům (reakce na novou hračku, neznámou osobu apod.)

4. přizpůsobivost dítěte (adaptace na nové nebo měnící se situace)

5. podnětový práh=>jak intenzivní musí být podnět, aby u dítěte vyvolal nějakou reakci

6. intenzita reakcí na určité podněty

7. převládající emoční ladění (pozitivní, radostné a přátelské nebo negativní, mrzuté

a plačtivé)

8. schopnost odvedení pozornosti vnějším podnětem

9. rozsah a trvalost pozornosti

-základní temperamentové typy a styly chování dítěte:

1. typ snadno vychovatelného dítěte

-celkové emoční ladění dítěte je pozitivní, dítě má pravidelný biorytmus, mírnou

intenzitu reakcí na vnější podněty, je přizpůsobivé

-v pozdějším věku se dítě snadno adaptuje na školu a vrstevníky

-tyto děti se dobře vyvíjejí v každém stylu rodičovské výchovy

2. typ obtížně vychovatelného dítěte

-dítě má negativní emoční ladění, nepravidelný biorytmus, vysokou intenzitu

reakcí na vnější podněty, pomalu se přizpůsobuje, má tendenci vyhýbat se novým

podnětům, je často plačtivé, má neklidný spánek, nepravidelně vyžaduje potravu,

má časté záchvaty vzteku při nesplnění svých přání

-v pozdějším věku se dítě obtížně přizpůsobuje školní docházce

-tyto děti vyžadují trpělivou a chápající výchovu; nevýhodný je direktivní nebo

liberální typ výchovy; i přes pozitivně zaměřenou výchovu mohou mít tyto děti

ve společnosti problémy

3. typ pomalého dítěte

=typ pomalu se přizpůsobujícího dítěte

-dítě bývá pasivní, má nízkou úroveň aktivity, má tendenci vyhýbat se novým

podnětům, pomalu se přizpůsobuje, má slabou reakci na podněty, emoční ladění

má spíše negativní

-dítě se vyvíjí příznivě, jestliže není nuceno k aktivní a rychlé adaptaci, musí být

povzbuzováno, aby k určité adaptaci došlo; i přes pozitivní výchovu může mít dítě

problémy ve společnosti

-teorie temperamentových stylů není bezpodmínečně platná:

40% dětí bývá označováno jako snadno vychovatelné; 18% snadno vychovatelných

dětí mělo v dospělosti určité problémy

10% dětí bývá označováno jako obtížně vychovatelné; 70% obtížně vychovatelných

dětí má problémy v dospělosti

15% dětí bývá označováno jako pomalé

zbývajících 35% dětí nejsou zařaditelné, je možná kombinace více typů