Jdi na obsah Jdi na menu
 


Blíží se konec mého divokého roku 2014, roku cest, cestování, změn, pohybu

Blíží se konec mého divokého roku 2014, roku cest, cestování, změn, pohybu

gabriel-facebook.jpg

Rok 2014 pro mě začal docela ztěžka. Měl jsem pocit, že něco nejde tak, jak má a objevily se překážky a místa, která nešla překročit, ale bylo třeba je přeskočit, oběhnout či přeletět. Rok Koně si vyžádal hodně síly a energie, pro mě ještě umocněným vibračním cyklem sedmičky-což v tarotech je vůz. Jet, či stále jít. Nezastavit. Zpracovávat našeptávače ego…

 

Končící zimní a začínající jarní měsíce se projevil příval energie a pocit, že nejde nečinně sedět a dívat se. Aktivita, probuzení, nové nápady a pocit změnit některé staré struktury vyvolalo nevoli setrvávat na místě, či v některých vazbách. Dívat se na to, že někdo láká toho divokého koně na utrženou trávu, mlíčí či se jej snaží zavřít do ohrady, či mu nasadit uzdu prostě nešlo. Kůň byl připraven objevovat a odejít z ohrady.gabriel-facebook2.jpg

 

Sedět na tomto koni byl zážitek. V poklusu, prodírat se větvemi v lese, skákat přes kaluže či řeky, běhat do velikých kopců a zároveň se udržet, když vraník běžel do údolí… Ve chvílích volna a odpočinku u světla ohně vznikala kniha. Kniha Gabriel – stříbrné světlo života. Proč ten název? Gabriel mě provází už 15 let, kdy vznikala první básnická sbírka, kterou četlo hodně málo lidí. Ti blízcí, kteří rozumí mé duši tak, že stávají se jednou.

 

Sepisovat všechny poznámky, které mám v knihách, na papírech, v hlavě…úkol na celý rok s místem na další poznámky do roků dalších. Kniha, která byla otiskem 15 let, poloviny mého života.

gabriel-facebook3.jpg

V letošním roce jsem si vytvořil strom života. Z čakrových motýlů a fotek přátel, kde nyní zdobí vstup do mého příbytku. Devadesát devět motýlů od každé čakry, srdeční 2x včetně 33 barvy doplňkové, a větve se mísí z fialové, stříbrné a zlaté…tedy celkem 1017 malinkatých motýlů, ručně lepených. Pro mě zcela zásadní místo doma, vstupu, středu, vzpomínek, vazeb a vztahů…

 

Tento rok byl i v práci plný nápadů, realizací a společného poklusu. Avšak koně na tomto „závodě“ s časem nestačili, a proto se ti, se kterými jsem se pracovně setkal projevili jako jednorožci, pegasové, koně se zlatými podkovami, křídly…a hlavně zlatým srdcem a hlubokou duší.

gabriel-facebook4.jpg

Zakončil jsem, byť to nebylo řečeno slovy, jeden z týdnů, který mě provázel o každých prázdninách ve formě setkání rodičů a dětí. Tyto chvíle navždy zůstanou v mé mysli a lidé v srdci.

 

Oslavou mých narozenin jsem si uvědomil, že věk nám dává ohromnou příležitost potkávat nádherné lidi, rozšiřovat své srdce a zvát tam čím dál více blízkých duší. Věk a čas v tu chvíli dostávají úlohu moudrého průvodce a prostředníka.

 

Splnil jsem si i pár snů – realizoval jsem workshopy s názvem Duhová terapie, kde mi podporu dodalo nádherné město Prachatice i kolegové a přátelé, kteří odvedli ohromný kus práce. Je neskutečně krásné mít rovnítko mezi kolegy a přáteli. Proto tam člověk chodí rád a od jisté doby, kdy je nás více, se radost jen rozšiřuje a umocňuje každým činem a krokem, který spolu realizujeme.

 

Poslední měsíce konce roku jsem si ale uvědomil, že sedět na koni není úplně příjemné, sem tam to drncá, háže…a stalo se, že s koněm jsem splynul. Tolik energie, tolik nápadů, síly, odvahy, motivace, touhy po dobrodružství… Stávalo se mi, že jsem spal minimálně, energie neubývala a stále vznikala někde uvnitř nová a zbývala i pro ostatní…

 

Doběhl jsem ale k řece. Řece, která odrážela stav mého nitra, mého srdce. Řeka je to široká, někdy bouřlivá a místy klidná jak noční jezero. Avšak tuto řeku tvoří několik pramenů. Ty prameny se začaly objevovat hlavně před 15 lety. Každý pramen je obohacením mého života, každý pramen je jeden člověk, se kterým má duše splývá, rozumí si a je s ní za jedno. S těmito lidmi mám pocit, že bych nemohl něco neříci, někdy stačí i mlčet a vím, že mi rozumí. Tito lidé řeknou jedno slovo, udělají jedno gesto či čin, něco dají…a já nemusím nic sdělovat. Vím, že mi absolutně rozumí. Tyhle duše jsou jiskrou, která zapálí oheň, tyhle duše jsou pramenem velké řeky, jsou i zrnkem písku, které odráží moudrost celé planety, jsou vánek v bouři. A na konci roku jsem většinu z nich potkal, setkal se s nimi či aspoň díky naší síti slyšel a sdílel s nimi opět roky našeho poznání. Nejsou to totiž roky pouze v tomto životě. Jsem přesvědčen, že až se zas narodím a potkám je – v jiné zemi, v jiné podobě a budeme mluvit jinak – zase je poznám. Jsou to lidé, kteří na okamžik zastaví srdce a zatají dech, když je potkám, či když na ně pomyslím. A v tomto okamžiku se skrývá všechno…

 

Toto zastavení a zhodnocení letošního roku má pro mě posvátný charakter. Letošní rok byl báječný, rychlý…možná až tolik, že si ho skoro „nepamatuji“, protože jeho otisk není jen v hlavě. Letošní rok není o myšlenkách, není jen o vzpomínkách. Letošní rok se projevil v zážitcích, smíchu, zatajeném dechu, brnění v konečcích prstů, úsměvu v očích…

 

Děkuji všem, kteří odešli, že uvolnili místo. Děkuji všem, kteří procházeli, že vytvořili krásnou atmosféru. Děkuji těm, kteří zůstali, že s nimi tohle vše mohu sdílet.

 

Za svitu měsíce i slunce vzniká stříbrné světlo života…sepsané do jedné knihy, která mi bude připomínat roky předešlé i roky, které mě čekají, bude mi připomínat tváře i nitra těch, které potkávám, ukáže mi co jsem prožil, odhalí vnitřní sílu, moudře poradí… Kniha Gabriel