Gabriel

Když jsem se "díval", jak bude vypadat rok 2023, tak jsem si přál, abych měl dost síly změnit to, co změnit můžu, dost pokory před tím, co mám přijmout a moudrost, abych rozlišil jedno od druhého. Věděl jsem (už na konci roku 2022), že si změním příjmení. Byl to odvážný krok, protože mi bylo jasné, že co se děje uvnitř mě, a co se musí projevit i navenek. Ono to tak je, že když člověk projde nějakou vnitřní/duchovní změnou, tak se změní svět a změna se zhmotní.

ZMĚNA JE PROCES, ŽIVÝ A NEKONČÍCÍ.

Takže KALIMA. Mnozí se ptají, co to znamená...toto SLOVO. Na počátku, totiž bylo slovo/zvuk. A tím to také všechno začalo. Dozrál čas přestat nosit staré příjmení, které nebylo moje (jinak děkuji těm gratulantům za přání štěstí, kteří si mysleli, že jsem změnil svůj svobodný stav). Minulost zavolala, ale už se nedočkala odpovědi. Mohl jsem jí jen vyslechnout. Bylo pouze TADY a TEĎ. A slovo má obrovskou moc, jak jsem se mohl několikrát přesvědčit. Bylo třeba naplnit podstatu toho, co jsem si vybral, kým jsem se stal.

ŠTĚSTÍ NENÍ ZÁVISLÉ NA VNĚJŠÍCH VĚCECH ANI LIDECH. JE TO VNITŘNÍ STAV, A RADOST I SMUTEK MŮŽE BÝT STEJNĚ VÝZNAMNÝM PROJEVEM.

Letošní rok, tedy první polovina, byla o rekonstrukci. Rekonstrukci v hlavě, ale i doma. Vyházet staré, přežité, nefunkční, recyklovat, darovat, poskládat na své místo, vytvořit nové prostory...Takže rekonstrukce celého bytu byl důsledek toho, co jsem prožil uvnitř sebe sama. Přišel nápad, musel jsem jej realizovat. Tvořit! Nešlo sedět v komfortní zóně, bylo třeba překonat překážky. Překážky? Tak jsem nazýval to, co jsem si sám do cesty dal. Slova jako "to nezvládnu", "to je moc těžké", "to si nemůžu dovolit", "to si nezasloužím"...jenže, když jsem tam ty překážky dal, tak je unesu a dokážu odstranit z cesty! Nádherné poznání, které mi dalo obrovkou sílu k sebeléčení. Slova, jako "zvládnu", "dokážu", "umím" se nyní častěji objevují v mém projevu. Vím, že toto je o obrovské disciplíně, vytrvání a tom, že vím, kde jsou mé zdroje energie a jak načerpat. A to, že mnohé není o "zásluhách". Cítím DŮVĚRU v život a tím se rozplynul strach, nebojím se.

POŽEHNÁNÍ CHODÍ VE FORMĚ ŽIVOTNÍCH DRAMAT

Letos jsem se sám přesvědčil o tom, že to co říkám: "Milovat bez podmínek", dokážu i zrealizovat a žít. Láska ve své prapůvodní podstatě nemá podmínky... Žiju to. Víc, než kdy jindy. Buddhismus má jeden krásný klenot: sangha. Je to komunita lidí, společenství. Vzájemně se chrání a respektují. Učí se, předávají znalosti, sdílí. I když mají třeba jiný názor...neubližují si. Vidí, že pokora má obrovský přesah. I já viděl, jak síla omluvy může změnit celé vyzařování činů. Děkuji za o(d)puštění! Je nádherné prožívat i to, že člověk i v době konců může být pokorný, plný lásky, soucitu a jednat laskavě...to ukáže přesah, vyjde za hranice poznání, rozbije starý vzorec a pomůže nastavit nové vidění. Nemusím být "dobrým člověkem", v jiných očích můžu být "špatným člověkem". Ale především budu naplňovat to, že jsem LIDSKÁ BYTOST, bez ohledu na hodnocení. Protože v tom hodnocení, se neskrývám já, ale ten, kdo hodnotí, kdo soudí. A pečuji o sebe. Je to krásný stav.

VĚŘIT PŘEDEVŠÍM SOBĚ

Jsou to moje boty, ve kterých chodím...? Ne, mám je jen půjčené, ale jsou mi dobře. Netlačí, pečuji o ně, občas opravím. Rostou se mnou. Mysl mi vnukla nápad, který se proměnil v činy. Letos, na co jsem sáhl, to se povedlo. Jakékoliv přání se mi splnilo. Všechno. Od těch drobných, po ta veliká. Přesto je třeba zmínit to, že ne vždy jsem se poddal mysli, která si někdy dělá co chce. Vyšle informaci, starý vzorec, starost...nevěřím všemu. Stejně ani tak nevěřím všem emocím. To je poznání, které mi poskytlo nadhled. Já nejsem mysl. Já nejsem emoce. Já nejsem tělo. Nejsem ani osobnost...jsem narozený ve Lvu, mám nějaké životní číslo, jsem nějak vychovaný, mám postoje, názory...ale všechno to je "ne-JÁ". Uvědomění nastalo ve chvíli, kdy jsem obrazně "ležel na zemi a kopali do mě"...a já si uvědomil, že to není do MĚ. To jsem nebyl JÁ... Jsem rád, že je mé tělo silné, zdravé, nese mě životem, mysl mi produkuje nápady, vzdělává, emoce mi barví slova a oživují, vůle mi dává sílu k činům...ale všechno tady odložím. Zůstane jen vědomí.

CO JE BOŽÍ, DEJ BOHU. CO JE CÍSAŘE, DEJ CÍSAŘI

Jsem zdrojem své síly, své moudrosti, své energie...To, co jsem vydal, do čeho jsem energii vložil, to se mi vrací. Vydával jsem obrovské množství energie a nesmírné úsilí. Do všeho jsem šel ÚPLNĚ. Často to byl výdech. Někdy jsem myslel, že je to výdech poslední, ale pak jako zázrakem jsem načerpal. Sílu mi dávalo to, že mnohé nedělám pro sebe, ale pro druhé. A nyní dostávám odměny. Odměny ve formě výher (ano, finanční, i hmotné), vnitřní stability, vyrovnanosti, vize, otevřených dveří a především lidí...

Lidé, kteří mi letošní rok prosvítili, oživili, posílili... Moc Vám všem děkuji, bez Vás by letošní rok byl jen jeden z mnoha...ale není! Je jedinečný, plný poznání, lásky, podpory, ochoty, inspirace, vedení... Děkuji za Vaši přítomnost a existenci: Zdeněk Krejsa, Hana Eniko Szabo, Marie Mrázová, Petr Addams, Petr Piech, Klaudia Pospíšilová, Jiří Vondra, Alena Bendíková, Jiřina Šimonová, Eva Kučavová, Sita Rojova, Bohdana Kollarová, moje mamka a především Anděli s duhovou svatozáří.

KVANTOVÝ SKOK

V jedné pohádce je moudré poselství. "Pravda se neskrývá ve slovech, ale ve vzpomínkách toho, kdo ji prožil. A i tak je to jenom jeho pravda." Na konci roku jsem to slyšel a rezonovalo to mnou tak, že jsem si to musel napsat. I letos jsem podobná slova říkal. Řekl jsem je ve chvíli, kdy jsem se pomýlil. Člověk se může mýlit. Omluví se, poprosí za odpuštění a vyčistí se nejen vzduch... Ale pokud udělá tu věc znovu, když se nepoučil, už to není pomýlení -je to chyba. A i tak nikdo nemá právo nikoho za chybu potrestat. Nemáme moc v rukách, dávat někomu trest. Jen se tak odhalí to, že dotyčného neznáme, nemilujeme, soutěžíme s ním či jím pohrdáme...

Ano, je to můj pohled na letošní rok. Někdo jiný to může vidět jinak - a i tak je to v pořádku, protože sedí u svého zrcadla. Je to můj příběh, já jej píšu. Někde jsem četl, že je třeba si věci psát, jinak si místo zkušenosti odnášíme emoční prožitky, které můžeme nadále vyživovat nesprávnou krmí. A vím, že nechci číst můj životopis od jiného autora. Protože ten, kdo se dívá do zrcadla, jsem já. Do zrcadla života, svědomí, vědomí... Vždy jsem viděl v lidech to krásné, jejich potenciál, jejich božskou jiskru, věřil jsem jim...a stále vidím, věřím. Jenže letošní rok se to zrcadlo vyčistilo i u mě a já se dívám na sebe - s úctou, láskou a přijetím sebe sama takového, jaký jsem. Mám se rád. A proto mohu mít rád ostatní. Důvěřuji si, věřím si, věřím v Boží vedení, mám nejen vztah k Bohu, ale i On ke mně.

A jestli byl letošní rok o výdechu, tak s novým rokem vcházím do života s nádechem. Letošní rok byl těžký, náročný, o slovech, činech, rozhodnutí, také mi často řekl, co je špatně, kde je třeba se změnit, poučit, kudy jít. Neměnil bych ale jedinou myšlenku, žádnou emoci, žádné gesto ani čin. Za vším si stojím, a beru zodpovědnost za každé své rozhodnutí, jsem smířený.

Dvatisícedvacettři byl nejlepší přítel. Vedl mě za ruku, popostrčil, varoval mě, ale i zachránil. Je mi rovnocenným partnerem a s půlnocí jej s vděkem pustím a vím, že je to takhle v naprostém pořádku. Děkuji!!!