vůle
11. VŮLE
Definice vůle
-vůle označuje záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, vlastní
jen člověku
-někdy je vůle chápána jako navenek projevovaná aktivní složka jáství
-vůle = proces tzv. volní regulace jednání (volní akt)
= komplex vlastností osobnosti
-podmiňuje volní rysy charakteru
-spojuje jednotlivé složky osobnosti (intelektuální, emocionální, motivační) ve fungující
celek
-projevuje se vědomým sebeovládáním a vědomým sebeprosazováním – úmyslným jednáním
-základní funkcí vůle je vývojově nejvyšší kontrola chování
Různá pojetí vůle
-W. Wundt chápe vůli jako základní duševní funkci a spojuje ji s afekty -> motivy jsou
emociogenní představy, které jsou posléze regulovány vůlí
-E. Meumann = snaha převést bůli na tzv. ideomotorický akt, na jednání řízené představou cíle
-N. Ach experimentálně prokázal existenci potenciální energie (překonávání únavy aj.)
a vytvořil pojem determinující tendence -> úmysl se realizuje tím lehčeji, čím speciálnější je
determinující cílová představa – determinující tendence = tendence vycházející z představy
cíle
-k. Mierke -> podstatným znakem vůle je, že vědomým úsilím mobilizuje energii, transformuje
fyziologickou energii v kinetickou, kontroluje popudy a afekty
Volní jednání
=typicky lidské jednání, které je zaměřeno na dosažení vytyčeného cíle, přičemž je nutno
překonat vnější i vnitřní překážky
-probíhá ve 3 fázích:
1. příprava volního jednání -> vzniká na popud potřeby nebo zájmu – projevuje se
nejčastěji jako přání nebo chtění
2. rozhodování -> volba cíle a způsobu jednání – často konflikt mezi jednoduchým
nemorálním řešením a složitým morálním
3. uskutečnění rozhodnutí -> realizace volního jednání – plánování a vykonání činnosti;
uskutečnění rozuhodnutí mohou bránit překážky vnější (faktory přírodního
a společenského prostředí) nebo vnitřní (v člověku samém – psychické, biologické)
-podstatným znakem volního jednání je rozvažování o cílech, prostředcích a důsledcích
činu, tj. rozvaha založená na interakci emoční reflexe a rozumového přístupu
-ve volním aktu se uplatňuje individuální rozumový vývoj a individuální morální vývoj -> ty
konstruují vnitřní kontrolu jednání, dávají volnímu aktu určitou kvalitu, a tím i podstatně
charakterizují spečifičnost volního jednání (zejm. ve srovnání s jednáním impulzivním)
-volní akt se vyznačuje zážitkem já -> „já chci“ => každé volní jednání je cílevědomé
jednání – počátky vůle jsou obsaženy již v potřebách jako výchozích pohnutkách lidského
jednání
-volní jednání je někdy pojato jako chování řízené vnitřní řečí -> instrukce, které si člověk
sám dává, když usiluje o dosažení nějakého cíle
-podstatné znaky volního aktu:
1. vědomí vlastního rozhodnutí
2. aktivní akce -> nikoli reakce, ale operace
3. vědomí cíle, příp. i prostředků k jeho dosažení
Formování cílů a záměrů jednání
-koncept plánu chování -> v chování se realizuje nějaký subjektivní plán, vnitřní reprezentace
skutečnosti (model situace, kognitivní mapa) je východiskem urganizace chování směřujícího
k realizaci tohoto plánu
Svoboda vůle
-ve své intrapsychické dimenzi vystupuje svoboda vůle jako pocit svobodného jednání =>
přesvědčení subjektu, že jedná ze své vlastní vůle, tedy bez vnějšího nátlaku (svévolně) nebo
dokonce v rozporu s vnějšími požadavky a tlaky (negativismus) – to však může být
subjektivní pocit vycházející z neznalosti souvislostí jednání -> i volní jednání jedince je do
jisté míry ovlivněno okolním prostředím
Vůle jako vlastnost osobnosti
-vlastnosti vůle jako faktoru osobnosti se souhrnně označují jako volní vlastnosti osobnosti ->
některé jsou eticky neutrální (např. vytrvalost), jiné souvisí s úrovní osobní moráůly (např.
svěfomitost) – obecně jde o vlastnosti, které vystupzjí v konfrontaci jedince s vnějšími vlivy
(překážky, tlaky) i s vnitřními pohnutkami (sebeovládání v nežádoucích tendencích)
Volní vlastnosti
vytrvalost
pevnost
stálost
odolnost
houževnatost
rozhodnost
samostatnost
iniciativnost
sebeovládání
rozvážnost
zásadovost
svědomitost
spolehlivost aj.
