řeč
7. ŘEČ
Definice řeči
-řeč je schopnost člověka vyjádřit obsah vědomí pomocí verbálních výrazových prostředků
-řeč může být mluvená, písemná, znaková a vnitřní
-řeč má svou obsahovou a emoční složku a odehrává se v jistém situačním kontextu
-řeč je základem myšlení a poznávání
-slovní forma řeči, kterou užívá určitá skupina, se nazývá jazyk
-základní jednotkou mluvené řeči je foném (zvuk), u psané řeči je jdnotkou grafém (písmeno),
nejmenší jednotka nesoucí význam = morfém (sůpvo nebo kořen slova)
-řeč je tvořena systémem znaků -> jazykový znak tvoří slovo, které má stránku fyzickou,
smyslovou (auditivní nebo vizuální) a obsahovou, sémiotickou
Druhy řeči
-vnitřní řeč umožňuje formulování myšlenek -> „řeč pro sebe“ - pokládá se za základ
myšlení, někdy se vyskytují obtíže s přenesením myšlenek z vnitřní řeči do vnější
-vnější řeč umožňuje vyjádřování myšlenek, prožívání a postojů k druhým lidem navenek ->
rozlišuje se na verbální a neverbální
-neverbální řeč = gesta, mimika, modulace hlasu aj.
-verbální řeč = mluvená nebo psaná
-mluvená řeč -> umožňuje kontakt s posluchači, nevýhodou je však nepřesnost (málo času
k výběru vhodných slov, přesvědčivých formulací apod.)
-psaná řeč -> umožňuje přesnější formulaci myšlenek
Funkce řeči
1. označovací, zobrazovací -> označení jevů, vlastností, vztahů aj.
2. výrazová -> vyjadřování vnitřních pocitů a stavů
3. vybízecí -> působí jako apel
Řečové registry
-řečový registr označuje styl použití jazyka -> některé jsou pro určité situace vhodnější než
jiné – styl jazyka je volen podle situace a adresátů, jimž je promluva určena
-rozlišuje se 5 základních řečových registrů:
1. deklamační
-používá se při formálních projevech a pro některé druhy věcných písemných sdělení
2. formální
-vyžaduje pečlivé užití gramatiky a slovní zásaby, projev často adresován autoritám
3. informativní
-obvykle používán při rozhovoru s cizími lidmi -> má neformální charakter (např. dotaz
na odjezd vlaku)
4. familiární
-často se užívá v konverzaci mezi přáteli nebo lidmi, kteří se dobře znají
-může obsahovat slangové výrazy a gramatické formy, které by v psaném projevu
odporovaly pravidlům
5. intimní
-určený pro intimní přátele a blízkou rodinu
-často vede k používání zkratkovité řeči a zvláštních odkazů (in-references) -> počítá
s velkým množstvím zážitků zúčastněných osob
Vývoj řeči
Novorozenecké období
-člověk se rodí se schopností pro rozvoj řeči; již novorozenciu dokáží odlišit lidský hlas od
jiných zvuků
-ve 3. měsíci dítě brouká->hraje si s mluvidly, zkouší vydávat zvuky
-broukají si i hluché děti
-v 6. měsíci dítě žvatlá->říká různé slabiky + zvuky, které ho zaujaly => napodobuje zvuky,
které slyší v okolí
-v 9. měsíci dítě začíná používat významové slabiky (bác, táta, máma) a začíná rozumět
jednoduchým výzvám
-v 1. roce dítě začíná používat první slova
Batolecí období
-je velký rozdíl mezi aktivní a pasivní slovní zásobou -> dítě většinou slova zná, ale
nepoužívá je
-po 18. měsíci nastává velký pokrok v řeči dítěte -> dítě začíná vnímat symbolický význam
slov
-dítě se učí označení pro věci (častá otázka „co to je?“), začíná skloňovat a časovat
-do 2 let o sobě dítě mluví ve třetí osobě, po druhém roce života začíná dítě postupně
užívat slovo „já“
Předškolní věk
-dítě začíná používat gramatická pravidla, vyjadřuje se v souvětích
-dítě rádo mluví (povídá si i samo pro sebe), učí se říkanky a písničky
-dítě zná své jméno
-řeč má i regulační funkci=>dítě vede řeč „samo k sobě“ a tím reguluje své chování
-řeč má důležitou funkci expresivní=vyjádření citu k druhému člověku
Mladší školní věk
-postupně se rozšiřuje slovní zásoba, roste délka a složitost vět
-velká provázanost se školní docházkou
-v 7 letech znají děti průměrně 18-25 tisíc slov, ve 12 letech okolo 26 tis. slov
Starší školní věk (pubescence)
-dospívající rádi komunikují; v jejich komunikaci existují určitá pravidla a řád, velký důraz
kladou na vztahy
-používají komunikační systémy odlišné od dospělých, slangové a hrubší výrazy,
experimentace s řečí
Dospívání a dospělost
-slovní zásoba člena vyspělé společnosti se pohybuje od 40 do 200 tisíc slov
Vztah řeči (jazyka) a myšlení
-proces myšlení se uskutečňuje prostřednictviím řeči
-řečí oznamujeme výsledky svého myšlení, svá přání i průběh vého prožívání
-řeč je nástrojem myšlení a prostředkem dorozumívání
-myšlení však nelze ztotožňovat s řečí, natož pouze s její verbální složkou
Vývojový aspekt vztahu myšlení a jazyka
-podrobně jej zoumal J. Piaget -> zdůraznil, že myšlení se u dítěte vyvíjí na základě řeči,
nápodoby a rozvoji logických myšlenkových operací
Dualistické pojetí myšlení a jhazyka
-zastáváno představiteli würzburské psychologické školy (K. Bühler, O. Külpe aj.)
-za element myšlení označovány myšlenky, které nemají slovní formu
Umírněný monismus v pojetí vztahu myšlení a jazyka
-S. L. Rubinštejn -> mezi myšlením a řečí existuje jednota, nikoli však identita =>
ztotožňovat myšlení a řeč je stejně nesprávné jako představa, že řeč je pouze vnější formou
myšlenky
Vztah mezi pojmy a jazykem
-upozorňuje na něj Grodziński -> zdůrazňuje, že pojmová aparatura není jazykem, nýbrž
myšlením vyjádřeným v jazyce
Vnitřní řeč
-tvoří vlastní verbální složku myšlení
-A. N. Sokolov -> vnitřní řeč označuje obvykle nezvučnou řeč v mysli, která vyvstává ve
chvíli, kdy o čemkoli přemýšlíme, řešíme nějaký problém, v mysli vytváříme plány,
připomínáme si přečtené materiály a rozmluvy, mlčky čteme či píšeme => vnitřní řeč =
utajená verbalizace, s jejíž pomocí se logicky přetváří smyslová data, jejich uvědomění
a chápání v určitém systému pojmů a soudů
