Gabriel

1. PSYCHOLOGICKÉ METODY

Metodologie

=určité pojetí vědy, jak má zkoumat svůj předmět – teorie metod a jejich sbírka, metodika =>

určuje pojetí předmětu, který má být zkoumán

Metody

=obecně pojaté způsoby zkoumání

Výzkumné techniky

=specifické formy metod, zpravidla jde o různé varianty pozorování

Metody sbírání faktů

-metody sbírání fakt = různé varianty pozorování => sebepozorování (introspekce),

pozorování cizího chování (extrospekce), interview, dotazník, studium dokumentů (např.

deníků, výtvarných projevů), kasuistika (studium jednotlivých případů) a experiment

(přirozený nebo laboratorní)

-za důležitou podmínku psychologického výzkumu je pokládána psychometrie (měření

podnětů a reakcí, tzv. nezávisle a závisle proměnných) – opírá se o ni experimentální metoda

-sledovaní činitelé i psychické reakce, které lze kvantifikovat se nazývají proměnné, protože

jejich míra nebo hodnota se mohou měnit -> dělí se na tři třídy:

1. nezávisle proměnné, které jsou reprezentovány nějakým druhem stimulace

2. závisle proměnné, kterými jsou sledované psychické reakce

3. intervenující proměnné, tj. všechny vnitřní, psychologicky relevantní dispozice, které

působí na vztah mezi vnějšími podněty a pozorovatelnými reakcemi, tj. intervenují

v něm

-základními metodami získávání dat jsou: experiment, pozorování, rozhovor, analýza

produktů činnosti, psychologické testy

-třídění výzkumných metod podle hloubky přístupu k poznání:

1. deskriptivní výzkumné metody – podávají jen přesný popis zkoumaného jevu, např.

ve formě deskriptivní statistiky nebo psychologické fenomenologie

2. korelační výzkumné metody – cílem je zjištění míry korelace (společného výskytu)

dvou nebo více jevů, např. inteligence a školního prospěchu; zjištěné korelace

umožňují určitou míru predikce (např. že vysoce inteligentní žák bude pravděpodobně

mít vynikající nebo alespoň dobrý školní prospěch)

3. experimentální výzkumné metody – umožňují nejhlubší úroveň explanace, protože

se jejich pomocí objevují kauzální vztahy mezi zkoumanými událostmi (např. že

příčinou agresivního chování je frustrace, která ovšem může vyvolávat i jiné druhy

psychických reakcí)

-psychologické testy = určité standardní podněty, nebo jejich soubory, prezentované jako

určité úkoly, vyvolávající určité psychické reakce, které jsou registrovány, resp. měřeny

a jsou ukazateli zkoumaného jevu – např. testem inteligence může být soubor určitých úkolů,

jejich řešení umožňuje změřit zkoumaný jev

Metody vyhodnocování faktů

-fakta se zpracovávají logickým myšlením a statistickými procedurami

-v psychologii platí tzv. empirický kánon, který klade vědecké požadavky na formulaci

empirických faktů a konstruktů => tři formulace kánonu: (Hermann)

1. empirická fakta jsou takové jevy, které mohou být objektivně a spolehlivě pozorovány

nebo měřeny,

2. teorie či hypotetické konstrukty musí být empiricky přezkoumatelné, prosty

protikladů, jednotné a explicitní,

3. teorie organizují empirická fakta, propůjčují jim jejich význam a připouštějí jejich

předvídatelnost

-vědecký výzkum směřuje k objevování vědeckých zákonů, tj. výroků o různém stupni

obecné platnosti, které vyjadřují zákonitě vystupující vztahy mezi dvěma nebo více jevy,

např. ve formě kauzálního vztahu (jestliže A, pak B) -> cílem vědeckého výzkumu je kromě

objevování zákonitostí, ale také verifikace (potvrzování) nebo falzifikace (zkoumání

možných rozporů a nepravdivostí) již získaných poznatků

-problém determinismu ve vědě -> cílem vědy je objevování příčin, což u různých věd v určité

míře umožňuje praktickou kontrolu jevů, které studuje

-indeterminismus = zpochybňování principu determinismu, tj . v podstatě kauzality

-různé druhy přirozené kauzality:

1. lineární kauzalita – jev A časově předcházející, vyvolává jev B, časově následující

A->B

2. cirkulární kauzalita – vzájemné působení jevů A<->B

3. filosoficko-spiritualisticky chápaná kauzalita – příčinou je „duchovní princip

svobody“, tj. „svoboda v rámci přirozenosti“, přirozený kauzální vztah -> např.

vztah hlad–jedení může být kontrolován a měněn na např. hlad–hladovění

-psychologický determinismus je v rámci empirické psychologie v rozporu se zjištěnými

fakty, operuje nepsychologickými termíny a je spekulativní => psychologické příčiny mají

zvláštní modalitu, jsou v podstatě motivy a principy učení, které určují (determinují)

zaměřenost jednání (motivy) a jeho způsoby (principy učení) – např. dietní nebo náboženské

důvody k naučenému hladovění

-psychologické zákony nemají často povahu zákonů přírodovědeckých (jestliže A, pak nutně

následuje B) – jsou to z velké části zákony stochastické (pravděpodobnostní), tzn. jestliže A,

pak s větší či menší pravděpodobností následuje B -> pravděpodobnostní povaha mnoha

psychologických zákonů plyne z toho, že psychické jevy jsou determinovány řadou

nekontrolovatelných činitelů a nelze tedy vyhodnotit všechny vlivy, které na ně působí

-vědy zabývající se životními ději jsou odkázány na statistické postupy -> proto

psychologické zákony vystupují také jako statistické zákony, tj. jako zákony spočívající na

průměrných hodnotách a platící pro průměrné hodnoty

-zákon je objektivní jev probíhající nezávisle na vědomí jedince; je-li objeven, dostává

určitou formulaci a je to „formulovaný odraz objektivního jevu v myšlení“

-existují různé druhy zákonů:

 neomezené (univerzální)

 omezené (singulární)

 statistické

-zákony a hypotézy plní funkci vysvětlování (explanace) a předvídání (prognózy)

-hypotéza je pouze předběžné tvrzení či předpoklad, jehož pravdivost má být ověřena

zkoumáním

-zákony vyjadřují vědecké pravdy, tj. objektivně platné výroky o určitých jevech -> kritériem

vědecké pravdy je její logická stavba a vyzkoušení v praxi

-systém zákonů a principů vytváří teorii, tj. abstraktní pojetí dílčích a celkových problémů

dané vědy -> teorie vzniká z intuitivních postulátů (předpokladů) vědce, zatímco její

ověřování je věcí výzkumem prověřované platnosti hypotéz z teorie odvozených – v případě

nesouhlasu musí být teorie revidována (princip falzifikace)

-psychologie je věda teoreticky velmi nejednotná -> teorie má umožňovat vysvětlení či

chápání, které je předpokladem jejího praktického východiska – z množiny fakt umožňuje

vytvářet systém, který má být prost protikladů a mezer, umožňujících pouhé dohady

o podstatných aspektech předmětu – takové dohady do jisté míry vylučuje vědecká

terminologie, kterou reprezentují jednoznačně vymezené pojmy, s nimiž věda operuje ->

v psychologii je významová jednoznačnost užívaných termínů vzácná, jsou to konstrukty,

které označují přímo nepozorovatelné procesy a stavy a jsou odvozovány z toho, co je

pozorováno (např. pojem potřeby, emoce aj.)

-centrálním problémem psychologie je problém vysvětlení -> zatímco některé otázky lze

zodpovědět popisem (např. co je agrese), jiné je nutné zodpovědět explanací (např. proč je

někdo agresivní)

-tři způsoby vysvětlování (Lewin):

 vysvětlení v termínech podstatných podmínek (např. jedinec je agresivní, protože

byl jako dítě přísně trestán a zakoušel málo rodičovské lásky)

 genetické vysvětlení, které se v psychologii obvykle převádí na nějakou konkrétní

potřebu (např. pije, protože má žízeň)

 teoretické vysvětlení, které se provádí v termínech nějakých konstruktů nebo

postulovaných činitelů (např. afektivní labilita se vysvětluje nevyvážeností procesu

vzruchu útlumu)

-základem vysvětlování je funkční závislost mezi dvěma jevy A a B, musí zde však být

i časová následnost (A předchází B), aby jev B mohl být vysvětlován pomocí A

-při studiu zjišťování některých psychických procesů (vnímání, paměť a zejm. chování)

mohou být používány kauzální analýzy založené na identifikaci příčin, zatímco pro oblast

prožívání se za legitimní považují významové analýzy, které jsou však velmi poplatné

výchozí teorii (např. psychoanalýza)

-P. Fraisse rozlišuje 2 typy analýzy užívané v psychologii:

 strukturální analýza = analýza vztahu reakce-reakce, ponechávající stranou závislost

lidské psychiky na prostředí

 relační analýza – rozšiřuje strukturální hledisko a klade si otázku vztahu podnětreakce

-> pokud jde o obecně charakteristické reakce (jako např. čivost), mohou být

pojímány jako funkce stimulu X pokud lze udržovat konstantní situaci, lze je zkoumat

jako funkci osobnosti

-základní formy vědecké analýzy (Mikšík):

1. klasifikační analýza (popisem a srovnáním zjištěných faktů se dospívá k určení

podstatných vlastností jevu)

2. vztahová analýza (směřuje k objevování souvislostí mezi danými jevy, přičemž

základní formou souvislostí je funkční vztah, jehož zvláštním případem je korelace)

3. kauzální analýza (směřuje k objevení vztahu příčina-následek, který je vědecky

nejdůležitější, protože umožňuje určit příčiny jevu, a tím v některých případech i jeho

ovládání)

4. systémově genetická analýza (je zaměřena na tzv. otevřený systém, který je v interakci

s jinými systémy a snaží se hlouběji postihnout vnitřní a vnější vztahy systému, tj.

souvislosti prvků, které systém tvoří a vnější souvislosti systému – genetická analýza

pak znamená zaměření se na vznik systému)

Pozorování

=sledování člověka a jeho projevů bez záměrného zásahu psychologa

-může být příležitostné nebo systematické, zúčastněné nebo nezúčastněné

Experiment

=záměrné zasahování, uspořádání podmínek a vlivů působících na zkoumanou osobu nebo

skupinu tak, aby bylo možné lépe zjistit zkoumaný jev

-umožňuje ověřovat hypotézy a budovat teorie

-v současnosti se užívá i metodicky náročnějších postupů v experimentálním výzkumu ->

mění se více než jedna podmínka (tzv. faktorové plány) a výsledné údaje jsou statisticky

zpracovávány

-rozlišuje se laboratorní experiment a experiment v přirozených podmínkách

-laboratorní experiment je výhodný z hlediska kontroly podmínek a přesnější registrace

projevů sledovaných osob, nevýhodou je možnost rušivého zasahování nezvyklého prostředí

do prožívání, chování i výkonů sledovaných osob

Rozbor slovních projevů

-důležitým a specifickým projevem člověka je řeč

-slovní projevy člověka lze získat při pozorování nebo experimentaci, ale především

rozhovorem či z dotazníků a jiných psaných projevů

-slovní projevy jsou subjektivní děje, závislé na subjektu, který mluví nebo píše, na rozdíl od

objektivních údajů, které zachytil přístroj nebo cvičený pozorovatel

-část slovních výpovědí jsou výpovědi o vnějším světě, jak jej jedinec vidí, prožívá, chápe

a hodnotí; druhou část tvoří výpovědi o sobě samém, které se také někdy označují jako údaje

sebepozorování

-slovní výpovědi lze podrobit rozboru a užít jich k poznání osobnosti vypovídajícího,

zpravidla v kombinaci s dalšími údaji

Sebepozorování, introspekce

-sebepozorování nelze považovat za hlavní zdroj psychologického poznání -> nejde o přímé

nazírání do vlastního nitra – člověk nemá neomyůný nástroj k poznání sebe samého,

prožívání vlastních psychických procesů není plně uvědomováno, je neúplné a někdy

i zkreslené

-poznání vlastních schopností a rysů osobnostmi je obvykle též zprostředkováno jako poznání

psychických vlastností druhých lidí, z údajů o vlastním chování, činností a jejích výsledcích

a ze srovnání s ostatními

Rozbor výsledků činnosti

-osobnost se projevuje nejen jednotlivými reakcemi a způsoby chování nebo průběhem složité

činnosti, ale také výsledkem činnosti -> výsledky činnosti zahrnují výsledky školních či

pracovních aktivit i zájmových činností, umělecká díla, sportovní výkony, množství a kvalitu

zhotovených výrobků aj.

-činnost a její výsledky obvykle ukazuje na schopnosti a dovednosti jedince, na jeho zájem či

nezájem o obor, na jeho svědomitost a vytrvalost -> z jednoho a téhož produktu činnosti se

přitom usuzuje na několik psychických činitelů – stejný produkt může být u různých osob

výsledkem různých psychických vlastností, procesů a stavů a také jejich vnějších podmínek

-aby závěr z rozboru výsledku činnosti nebyl ukvapený a schematický, je nutné doplnit údaje

pozorováním průběhu činnosti, zjišťováním jedincovy motivace, jeho zkušeností a podmínek

Posuzování (rating) a měření

-posuzování se zakládá na předpokladu, že znaky lidských činností a produktů, psychické

vlastnosti, stavy, vědomosti, dovednosti aj. lze u různých lidí, i u téže osoby v různých

okamžicích, seřadit podle toho, že týž znak je v jednom případě větší než ve druhém

-podrobně se posuzují nejrůznější znaky chování a psychické vlastnosti -> např. živost

citových projevů, družnost X samotářství, dominance X submise, kooperativnost X egoismus

apod.

-posuzují se údaje získané pozorováním, přirozeným experimentem, rozborem výsledků

činnosti aj.

-při posuzování se užívá stupnic o 3, 5, 6 nebo 7 stupních

-měřit znamená přiřadit jedince k určitému měřítku

-v psychologii se vyskytuje měření nejen v elementární podobě měření rychlosti reakcí na

podněty, času potřebného k vyřešení úlohy apod., měřítkem může být i škála intelektových

schopností, posuzovací škála k měření nálady od veselosti až do smutku apod.

Standardizované psychodiagnostické metody

-často se jich užívá v praxi i ve výzkumu

-zahrnují především inteligenční testy a osobnostní dotazníky

-standardizace znamená, že jsou přesně určeny úkoly předkládané zkoumané osobě i způsob

jejich předkládání – instrukce, vysvětlení, způsob a míra pomoci apod., přesně je určen také

způsob zpracování a hodnocení výsledků

-přesnost metody závisí na standardizaci, na přizpůsobení metody daným podmínkám, na

způsobu administrování (předkládání) testu či dotazníku vyšetřovaným osobám a na

vyhodnocení a interpretaci výsledků

Projektivní techniky

=zvláštní skupina psychodiagnostických metod

-vycházejí z předpokladu, že člověk promítá (projikuje) své vnitřní procesy, fantazie

i potlačené motivy do předložených mnohoznačných podnětů, takže tyto techniky mohou

vést ke zjištění i nevědomých momentů

-všechny techniky se nepořilo standardizovat, mají nižší validitu než jiné psychologické

metody a vyžadují od psychologa speciální výcvik a zkušenosti

-Rorschachův test = deset tabulí „s inkoustovými skvrnami“ -> vyšetřovaná osoba má uvést,

co v nich vidí

-v tematicko-apercepčním testu (TAT) a příbuzných technikách => předkládání schematických

obrázků – vyšetřovaná osoba má vyprávět ke každému obrázku příběh

-u dětí se jako projektivních či semiprojektivních technik využívá kresba naší rodiny, kresba

začarované rodiny, doplňování nedokončených vět atd.

Kombinování metod

-v psychologickém výzkumu i při diagnostice se zpravidla kombinuje více metod -> jejich

kombinace pomáhá překonávat jednostrannost některých metod a lze tak lépe vystihnout

skutečnost

Interpretace

-při syntéze údajů o zkoumané osobě (nebo skupině) probíhá interpretace, vysvětlení dat = jak

si vysvětlujeme jednotlivé projevy v chování, činnostech, výkonech, slovních výpovědích,

v údajích jednotlivých metod – na které psychické procesy, stavy a vlastnosti můžeme

usuzovat, které podmínky asi působily ve vývoji jedince při formování konkrétních

vlastností, jak jedinec působil na své prostředí apod.

-interpretace závisí na současné úrovni psychologického poznání a na psychologickém

vzdělání, metodologické průpravě a zkušenosti toho, kdo interpretuje

-je vždy neúplná a více či méně hypotetická, pravděpodobnostní

-dobrá psychologická teorie podporuje dobrou interpretaci, neadekvátní psychologické teorie

ji ztěžují, popřípadě vedou k chybám