psychoanalýza a neopsychoanalýza
3. PSYCHOANALÝZA A NEOPSYCHOANALÝZA
Psychoanalýza
=nový, revoluční směr v psychologii, který se vyvinul ze studia a léčení neuróz, zejm.
konverzní hysterie
-původně diagnostická a terapeutická metoda -> později teorie psychické činnosti vůbec
-zakladatel = vídeňský psychiatr S. Freud -> teorii charakterizoval jako vědu o nevědomí
-Freud dospěl k názoru, že příznaky tzv. konverzní hysterie (výrazné těles. příznaky) souvisí
s konfliktními zážitky a vyvolávají je potlačené afekty spojené s konfliktem -> jako
diagnostickou metodu zjišťování těchto konfliktů vytvořil metodu volné asociace – léčba
spočívala v tom, že pacient byl přiveden k uvědomění si svého konfliktu
-Freud zjistil, že s neurózami souvisí obsahy nevědomí, které tvořily v konfliktních situacích
potlačené afekty sahající až do období raného dětství
-ze svých klinických zkušeností Freud odvodil 2 podstatné znaky duševní dynamiky:
1. ekonomicko-energetický znak = psychická činnost je spojena s přelévající se energií,
kterou nazval libido a chápal ji jako tendenci k získání bezohledné slasti
2. topický znak = psychická činnost je spojena s interakcí 3 psychických aparátů (id,
ego, superego)
-3 psychické aparáty osobnosti (instance osobnosti):
1. id – ono = aparát reprezentovaný pudy fungující podle principu slasti -> tendence
k sobeckému, bezohlednému dosahování slasti
- nachází se v oblasti nevědomí
- pokud je silnější než „já“ = ztráta sebekontroly -> impulzivnost, konflikty
s okolím, sobeckost, poživačnost
2. ego – já = aparát reprezentovaný osobními zkušenostmi, směřující k přizpůsobení se
daným socio-ekonomickým podmínkám života a fungující podle principu
reality
- působí na něj požadavky společnosti
- je vědomé
3. superego – nadjá = aparát reprezentovaný úrovní a obsahem osobní morálky, která se
vytváří od raného dětství zvnitřněním rodičovských vzorů
- nachází se spíše v oblasti nevědomí, z menší části je vědomé
- pokud je silnější než „já“ = křečovitá adaptace -> přirozené
impulzy vyvolávají úkost – silný vliv morálních zábran
-teorie pudu -> pud má vnitřní organické zdroje, je prožíván jako napětí, směřující
k uvolnění a má variabilní objekt a cíl, jehož dosažením je uskutečňována redukce pudového
napětí (ukojení pudu) – Freud původně rozlišoval pud sebezáchovy a sexuální pud, později
zdůrazňoval jako základní pud libido (tendence k dosahování slasti, která zahrnuje i pud
sebezáchivy), pak rozlišil dvě antagonisticky působící tendence = eros (sexuální pud)
a thanatos (pud smrti, k návratu k původnímu stavu nebytí)
-za základní principy psychické dynamiky lze považovat:
1. princip potlačení -> „já“ potlačuje pudové tendence ohrožující jeho vnitřní integritu
(zvnitřněné normy, jejichž narušení by přivodilo dezintegrující pocit viny) nebo by
subjektu vynesly trest (opovržení, odmítnutí aj.)
2. princip protipotlačení -> potlačené pudové tendence se stávají nevědomými a snaží
se proniknout do vědomí symbolickými obsahy snů a fantazií, aby unikly cenzuře
„já“, příp. se transformují do neurotických symptomů
3. potlačené afekty, představy a touhy se stávají podstatným činitelem chování ->
významná jsou zejm. potlačení vyvolaná konflikty v raném dětství
Projevy symbolizace vnitřních konfliktů
-sny = symbolizace potlačených pudů -> jejich výklad je důležitým psychodiagnostickým
krokem k identifikaci vnitřních konfliktů
-neurotické symptomy
-chybné úkony = např. přepsání, přeřeknutí, přehmátnutí, zapomenutí (symbolizuje nechuť
něco provést) -> psychoanalýza považuje veškeré drobné projevy chování za symptomatické
(řeč těla, která prozrazuje určité tendence subjektu)
-teorie symbolu -> zdůrazňuje, že existují konstantní vztahy mezi určitými elementy
neurotických projevů (aktů, imaginací) a určitými elementy nevědomí -> to se projevuje i ve
folkloru, mýtech, pohádkách a náboženstvích, v mnoha formách sociálních vztahů a činnosti
člověka vůbec
Kritika psychoanalýzy
-psychoanalýze je vytýkána nevědeckost těmi, kdo za vědeckou teorii považují jen
experimentálně ověřitelné výroky
-poznatky psychoanalýzy jsou v mnoha směrech jednostranné -> zejm. freudovský
pansexualismus = zdůraznění sexuální podstaty hlavního činitele duševní dynamiky – libida
-psychoanalytický obraz člověka je krajně deterministický a biologický (základem jsou
biogenní pudy) a nehistorický (pudová podstata člověka je stále stejná, historicky se mění jen
jeho vnější fasády) => metafyzicko-materialistické pojetí člověka
-Freudovo dílo však znamená velký přínos pro moderní psychologii a pokrok v pojetí motivů
a principů lidského chování, vhled do hlubin lidského nevědomí (např. ego-obranné
mechanismy) aj.
-na Freudovo dílo navazuje hlubinná psychologie, která těží z objevu funkce nevědomí =>
analytická psychologie (C. G. Jung), individuální psychologie (A. Adler)
Neopsychoanalýza
=reakce na Freudovu klasickou psychoanalýzu
-určitý druh psychologického revizionismu, který byl podnícen vlivem politických poměrů
a marxistického sociologismu
-frankfurtská škola -> kritická teorie společnosti, která vycházela z psychoanalýzy =>
zdůrazňován význam psychoanalýzy pro proletariát
-revize freudismu = směřování ke změkčení vlivu biologických činitelů a zdůraznění vlivu
společenských činitelů na utváření a fungování lidské psychiky
-podstatný rozdíl mezi psychoanalýzou a neopsychoanalýzou = rozdíl v pojetí charakteru ->
podle Freuda = charakter určován fixací libida na určité stádium jeho vývoje (např. tzv.
orální nebo anální charakter) X podle Fromma může být charakter vyvozován z ducha
kapitalistické společnosti, z uspokojení libida, která společnost nabízí (materiální a duchovní
konzumace)
-psychoanalytičtí revizionisté se nevzdali určitých klíčových témat freudismu, jen změnili
některé jejich vztahy a významy => začala se studovat nemocná industriální společnost
a psychologické důsledky jejího stavu
-neopsychoanalýza netvoří jednotný psychologický směr -> různě zaměření představitelé =
E. Fromm, K. Horneyová, H. S. Sullivan, E. H. Erikson, C. Thompsonová
-neopsychoanalytikové definovali destruující znaky kapitalistické společnosti = odlidštění
(zvěcnění člověka), odcizení se jeho lidské podstatě a s tím související devastaci
mezilidských vztahů => zdroje úzkostí a konfliktů, které utvářejí nežádoucí rysy osobnosti
a její nerotizaci
-podle Horneyové = symptomem této doby nerotická láska, zaměňující skutečnou lásku
s existenční jistotou – ve spojení s úzkostí a s nedůvěrou v partnera vede ke ztroskotání
partnerského vztahu
-reakcí na lhostejnost až nepřátelství okolního světa je podle Horneyové pocit izolace
a bezmocnosti -> nese s sebou agresi nebo rzignaci a podřízení se
-člověk současnosti vykazuje neurotické potřeby:
1. přibližovat se k lidem (láska)
2. vyhýbat se mocným lidem (nezávislost)
3. vystupovat proti jiným (získávat nad nimi moc, ovládat je)
-3 motivy jednání = blahobyt, moc a sex
-Fromm -> podstatným znakem současné společnosti = deviovaná konzumace (materiálních
statků i dojmů) => redukce člověka na „mít“ = neautentická existence
Kritika neopsychoanalýzy
-neopsychoanalýze je často vytýkáno, že ztrácí kontakt s vědeckou empirií a posouvá se do
oblasti spíše filosofické -> tyto charakteristiky vykazuje především Fromm a Horneyová
-Sullivan je oproti tomu přísně klinicko-empirický -> vytvořil neopsychoanalytickou teorii
mezilidských vztahů – z nich odvodil sociálně-interakcionistické pojetí osobnosti