Jdi na obsah Jdi na menu
 


psychoanalýza a neopsychoanalýza

 

3. PSYCHOANALÝZA A NEOPSYCHOANALÝZA

Psychoanalýza

=nový, revoluční směr v psychologii, který se vyvinul ze studia a léčení neuróz, zejm.

konverzní hysterie

-původně diagnostická a terapeutická metoda -> později teorie psychické činnosti vůbec

-zakladatel = vídeňský psychiatr S. Freud -> teorii charakterizoval jako vědu o nevědomí

-Freud dospěl k názoru, že příznaky tzv. konverzní hysterie (výrazné těles. příznaky) souvisí

s konfliktními zážitky a vyvolávají je potlačené afekty spojené s konfliktem -> jako

diagnostickou metodu zjišťování těchto konfliktů vytvořil metodu volné asociace – léčba

spočívala v tom, že pacient byl přiveden k uvědomění si svého konfliktu

-Freud zjistil, že s neurózami souvisí obsahy nevědomí, které tvořily v konfliktních situacích

potlačené afekty sahající až do období raného dětství

-ze svých klinických zkušeností Freud odvodil 2 podstatné znaky duševní dynamiky:

1. ekonomicko-energetický znak = psychická činnost je spojena s přelévající se energií,

kterou nazval libido a chápal ji jako tendenci k získání bezohledné slasti

2. topický znak = psychická činnost je spojena s interakcí 3 psychických aparátů (id,

ego, superego)

 

-3 psychické aparáty osobnosti (instance osobnosti):

1. id – ono = aparát reprezentovaný pudy fungující podle principu slasti -> tendence

k sobeckému, bezohlednému dosahování slasti

- nachází se v oblasti nevědomí

- pokud je silnější než „já“ = ztráta sebekontroly -> impulzivnost, konflikty

s okolím, sobeckost, poživačnost

2. ego – já = aparát reprezentovaný osobními zkušenostmi, směřující k přizpůsobení se

daným socio-ekonomickým podmínkám života a fungující podle principu

reality

- působí na něj požadavky společnosti

- je vědomé

3. superego – nadjá = aparát reprezentovaný úrovní a obsahem osobní morálky, která se

vytváří od raného dětství zvnitřněním rodičovských vzorů

- nachází se spíše v oblasti nevědomí, z menší části je vědomé

- pokud je silnější než „já“ = křečovitá adaptace -> přirozené

impulzy vyvolávají úkost – silný vliv morálních zábran

 

-teorie pudu -> pud má vnitřní organické zdroje, je prožíván jako napětí, směřující

k uvolnění a má variabilní objekt a cíl, jehož dosažením je uskutečňována redukce pudového

napětí (ukojení pudu) – Freud původně rozlišoval pud sebezáchovy a sexuální pud, později

zdůrazňoval jako základní pud libido (tendence k dosahování slasti, která zahrnuje i pud

sebezáchivy), pak rozlišil dvě antagonisticky působící tendence = eros (sexuální pud)

a thanatos (pud smrti, k návratu k původnímu stavu nebytí)

-za základní principy psychické dynamiky lze považovat:

1. princip potlačení -> „já“ potlačuje pudové tendence ohrožující jeho vnitřní integritu

(zvnitřněné normy, jejichž narušení by přivodilo dezintegrující pocit viny) nebo by

subjektu vynesly trest (opovržení, odmítnutí aj.)

2. princip protipotlačení -> potlačené pudové tendence se stávají nevědomými a snaží

se proniknout do vědomí symbolickými obsahy snů a fantazií, aby unikly cenzuře

já“, příp. se transformují do neurotických symptomů

3. potlačené afekty, představy a touhy se stávají podstatným činitelem chování ->

významná jsou zejm. potlačení vyvolaná konflikty v raném dětství

Projevy symbolizace vnitřních konfliktů

 

-sny = symbolizace potlačených pudů -> jejich výklad je důležitým psychodiagnostickým

krokem k identifikaci vnitřních konfliktů

-neurotické symptomy

-chybné úkony = např. přepsání, přeřeknutí, přehmátnutí, zapomenutí (symbolizuje nechuť

něco provést) -> psychoanalýza považuje veškeré drobné projevy chování za symptomatické

(řeč těla, která prozrazuje určité tendence subjektu)

-teorie symbolu -> zdůrazňuje, že existují konstantní vztahy mezi určitými elementy

neurotických projevů (aktů, imaginací) a určitými elementy nevědomí -> to se projevuje i ve

folkloru, mýtech, pohádkách a náboženstvích, v mnoha formách sociálních vztahů a činnosti

člověka vůbec

 

Kritika psychoanalýzy

-psychoanalýze je vytýkána nevědeckost těmi, kdo za vědeckou teorii považují jen

experimentálně ověřitelné výroky

-poznatky psychoanalýzy jsou v mnoha směrech jednostranné -> zejm. freudovský

pansexualismus = zdůraznění sexuální podstaty hlavního činitele duševní dynamiky – libida

-psychoanalytický obraz člověka je krajně deterministický a biologický (základem jsou

biogenní pudy) a nehistorický (pudová podstata člověka je stále stejná, historicky se mění jen

jeho vnější fasády) => metafyzicko-materialistické pojetí člověka

-Freudovo dílo však znamená velký přínos pro moderní psychologii a pokrok v pojetí motivů

a principů lidského chování, vhled do hlubin lidského nevědomí (např. ego-obranné

mechanismy) aj.

-na Freudovo dílo navazuje hlubinná psychologie, která těží z objevu funkce nevědomí =>

analytická psychologie (C. G. Jung), individuální psychologie (A. Adler)

 

Neopsychoanalýza

=reakce na Freudovu klasickou psychoanalýzu

-určitý druh psychologického revizionismu, který byl podnícen vlivem politických poměrů

a marxistického sociologismu

-frankfurtská škola -> kritická teorie společnosti, která vycházela z psychoanalýzy =>

zdůrazňován význam psychoanalýzy pro proletariát

-revize freudismu = směřování ke změkčení vlivu biologických činitelů a zdůraznění vlivu

společenských činitelů na utváření a fungování lidské psychiky

-podstatný rozdíl mezi psychoanalýzou a neopsychoanalýzou = rozdíl v pojetí charakteru ->

podle Freuda = charakter určován fixací libida na určité stádium jeho vývoje (např. tzv.

orální nebo anální charakter) X podle Fromma může být charakter vyvozován z ducha

kapitalistické společnosti, z uspokojení libida, která společnost nabízí (materiální a duchovní

konzumace)

-psychoanalytičtí revizionisté se nevzdali určitých klíčových témat freudismu, jen změnili

některé jejich vztahy a významy => začala se studovat nemocná industriální společnost

a psychologické důsledky jejího stavu

-neopsychoanalýza netvoří jednotný psychologický směr -> různě zaměření představitelé =

E. Fromm, K. Horneyová, H. S. Sullivan, E. H. Erikson, C. Thompsonová

-neopsychoanalytikové definovali destruující znaky kapitalistické společnosti = odlidštění

(zvěcnění člověka), odcizení se jeho lidské podstatě a s tím související devastaci

mezilidských vztahů => zdroje úzkostí a konfliktů, které utvářejí nežádoucí rysy osobnosti

a její nerotizaci

-podle Horneyové = symptomem této doby nerotická láska, zaměňující skutečnou lásku

s existenční jistotou – ve spojení s úzkostí a s nedůvěrou v partnera vede ke ztroskotání

partnerského vztahu

-reakcí na lhostejnost až nepřátelství okolního světa je podle Horneyové pocit izolace

a bezmocnosti -> nese s sebou agresi nebo rzignaci a podřízení se

-člověk současnosti vykazuje neurotické potřeby:

1. přibližovat se k lidem (láska)

2. vyhýbat se mocným lidem (nezávislost)

3. vystupovat proti jiným (získávat nad nimi moc, ovládat je)

-3 motivy jednání = blahobyt, moc a sex

-Fromm -> podstatným znakem současné společnosti = deviovaná konzumace (materiálních

statků i dojmů) => redukce člověka na „mít“ = neautentická existence

 

Kritika neopsychoanalýzy

-neopsychoanalýze je často vytýkáno, že ztrácí kontakt s vědeckou empirií a posouvá se do

oblasti spíše filosofické -> tyto charakteristiky vykazuje především Fromm a Horneyová

-Sullivan je oproti tomu přísně klinicko-empirický -> vytvořil neopsychoanalytickou teorii

mezilidských vztahů – z nich odvodil sociálně-interakcionistické pojetí osobnosti