paměť
5. PAMĚŤ
Definice paměti
-pojem paměť vyjadřuje komplex vlastností a dějů, které se podílejí na vštěpování,
uchovávání a vybavování zkušeností
-paměť = sklad informací organismu, z něhož může jedinec vyvolávat zrpávy o minulých
událostech
= spojení na sebe vzájemně působících systémů, umožňující uchovávat informace
a znovu je vybavovat -> systémy = procesy ýběru, porovnávání, uskladňování,
vyhledávání a vybavování informací odehrávající se v mozku
-paměť je nutno chápat jako systémový jev => fenomén, který je funkčně propojen s celým
komplexem dalších jevů podílejících se na formování psychické činnosti
Širší a užší pojetí paměti
-v širším smyslu znamená paměť veškerou uchovávanou a v psychické činnosti člověka
intervenující zkušenost
-v užším smyslu znamená paměť způsobilost vědomé reprodukce určité zkušenosti, tj.
vědomé (úmyslné či spontánní) vybavení vědomosti, vzpomínky na nějakou událost aj.
-v široce pojaté paměti je tedy uchováno i to, co si člověk není schopen právě vědomě vybavit
Vztah paměti a učení
-v paměti se uskutečňuje rozpoznávání významů vnímaných objektů a jejich identifikace
-paměť umožňuje fungování znakových procesů v myšlení
-paměť je dispoziční základnou učení a současně vyjadřuje i jeho produkt – zapamatované
-v souvislosti s učením vystupuje zejm. paměť chápaná v užším smyslu = memorování, tj.
učení se něčemu nazpaměť – jeho výsledek se projevuje ve vědomém vybavování
memorovaného
-fáze paměti v užším smyslu:
1. vštěpování (zapamatování)
2. uchovávání
3. vybavování
-k vědomému vybavování zapamatovaného se váže tzv. reproduktivní paměť –
reprodukovat znamená přivést do vědomí, vybavit si vědomě to, co bylo kdysi prožito nebo
memorováno (učeno úmyslně nazpaměť) -> tato reprodukce je přitom spíše rekonstrukcí
-užší (reproduktivní) paměť je také nazývána jako paměť pro vědění, zatímco paměť v širším
smyslu je označována jako paměť pro chování
-fenomén reproduktivní paměti vystupuje jako vztah jevů zapamatování a zapomínání, tj.
jako poměr mezi tím, co ze zapamatovaného nelze v danou chvíli v mysli vybavit, a to
v různých časových distancích
Funkce paměti
-základní funkcí paměti je uchovávání a vybavování informací, které jedinec potřebuje pro
svůj život, a tím více, čím komplikovanější je prostředí, v němž žije => v jistém smyslu tak
paměť představuje základní funkci, jež činí individuální život člověka v jeho životním
prostředí vůbec možným
Druhy paměti
-lze rozlišovat různé druhy i dimenze paměti
-dimenze (typy) paměti:
1. vizuální paměť (schopnost podržet, poznat nebo reprodukovat vizuálně prezentovaný
materiál)
2. auditivní paměť (schopnost podržet nebo znovurozpoznávat vzorce ve vnímaných
sekvencích auditivních podnětů, paměť pro muzikální kompozice, pro rytmus aj.)
3. rozsah paměti (schopnost reprodukovat a podržet série symbolických elementů ve
správném pořadí – např. pořadí exponovaných písmem nebo číslic)
4. paměť pro ideje (schopnost reprodukovat prezentované ideje a obrazy)
5. mechanická paměť (schopnost zapamatovat si materiál v přirozených významových
souvislostech)
6. paměť pro významy – logická (schopnost zapamatovat si významové souvislosti mezi
prvky určitého materiálu)
7. paměť pro prostorovou pozici (schopnost zapamatovat si prostorovou lokalizaci
předmětů)
8. paměť pro časové uspořádání (schopnost zapamatovat si pořadí, v němž se události
objevují)
-druhy paměti:
paměť
druhová individuální
reproduktivní empirická
(pro vědění) (pro psychiku vůbec)
úmyslná neúmyslná ultrakrátká krátkodobá dlouhodobá
(senzorická)
epizodická sémantická
ikonická verbální
podle smyslu doslovná
-z hlediska délky trvání pamatovaného se někdy také rozlišuje paměť dočasná a trvalá
-podle druhu podnětů pro zapamatování lze rozlišovat paměť názornou, slovně-logickou
a emocionální
-někdy bývá též paměť dělena na úmyslnou a neúmyslnou
Vlastnosti paměti
-označují individuální rozdíly v kvalitě paměti
-patří mezi ně především:
rychlost zapamatování
pohotovost vybaování
rozsah pamatovaného
přesnost zapamatování a vybavování
trvání pamatování (délka držení v paměti)
Model paměti
-představuje transformaci stimulu v jeho pamětní kód
senzorický, sklad krátkodobé paměti
ikonický, (dočasný) sklad dlouhodobé
vstup echoický, kontrolní procesy: paměti (trvalý)
haptický - opakování
sklad - kódování
- rozhodování
- strategie hledání
výpadek informace
Faktory zapamatování a zapomínání
-základním předpokladem zapamatování je nějaký motiv (potřeba, zájem aj.)
-zapamatování může být logické (opírá se o určité pletivo vztahů mezi elementy, příp.
o pochopení smyslu či významu materiálu) nebo mechanické (prosté memorování bez
analýzy celku toho, co se má pamatovat)
-při memorování je nutné opakování -> rozsah paměti je omezen, ale lze jej zlepšit cvikem
-materiál, který má smysl, se zapamatovává asi 9x lépe než materiál, který smysl nemá
-z celku memorovaného se nejlépe zapamatovává začátek a konec, pro osvojování větších
celků je lepší učení rozplýlené než soustředěné, se zachováváním intervalů
-základním faktorem zapamatování je postoj -> zapamatováváme si to, co odpovídá našemu
zaměření
-příjemné se zapamatovává lépe než nepříjemné
-zapomínání není prostým důsledkem času, ale různých dějů probíhajících v organismu,
překrýváním starých zkušeností novými
-k největší ztrátě zapamatovaného dochází už v prvních hodinách po naučení -> tomu lze
zabránit jeho včasným opakováním
-nedochází k naprostému zapomínání dříve zapamatovaného -> za určitých okolností je
člověk schopen vybavit si obsahy již dávno zapomenuté
-člověk si dobře pamatuje zejm. to, co prožil zvláště výrazně
-zvláštním paměťovým jevem je reminiscence, tj. náhlé spontánní vybavení již zapomenutého
-na zapamatování může také působit minulá zkušenost – její vliv může být pozitivní =
transfer (přenos) nebo negativní = interference -> znesnadňuje zapamatování si nového
-základní zákony zapamatování => jedinec si může zapamatovat pouze to, co:
1. je vyčleněno vyvoláním orientační reakce
2. souvisí s jeho druhovou nebo individuální zkušeností
3. vyvolává emocionální reakci (není mu lhostejné)
-správné metody memorování:
1. učení se v celcích
2. aktivní zkoušení sebe sama
3. užití seskupování a rytmu
4. zaměření na význam s použitím představ a symbolů pro zachycení významu
5. mentální čilost a soustředěnost
6. důvěra ve vlastní schopnost naučit se věc nazpaměť
7. užívání mnemotechnických pouček, tj. sekundárních asociací
