inteligence
8. INTELIGENCE
Definice inteligence
-inteligence = obecná schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním
podmínkám a úkolům
= obecná schopnost adaptace, existující vedle specifických schopností
= komplex relativně nezávislých faktorů adaptace, mentálního výkonu
= měřitelná kapacita, která se uplatňuje v testech inteligence
= schopnost kombinace, součinnost představivosti a rozumu, schopnost chápat,
usuzovat, být vytrvalý a přizpůsobit se novým požadavkům
= schopnost učit se ze zkušenosti, přizpůsobit se, řešit nové problémy, používat
symboly, myslet, usuzovat, hodnotit a orientovat se v nových situacích na
základě určování podstatných souvislostí a vztahů
= schopnost zobecňování, učení a řešení nových problémů
Znaky inteligentního chování
dobrá orientace a dobré myšlení, tj. soudnost, pohotové a přesné vyjadřování
ostré vnímání a dobrá paměť, tj. pohotové a přesné vybavování informací z paměti
koncentrované myšlení na daný objekt činnosti s pružným, rychlým a správným
myšlením
Fluidní (tekutá) a krystalická inteligence
-fluidní inteligence = ta složka, která je dána spíše vrozenými vlohami než zkušeností
a učením => jakási přirozená pružnost, bystrost, která se často bjevuje už u dětí – kapacita,
kterou lze rozvíjet (tréninkem myšlení, učením, osvojením znalostí a intelektových
dovedností)
-krystalická inteligence = souhrn znalostí a dovedností, které usnadňují myšlení -> zejm.
znalost pojmů a schopnost operovat s nimi
-fluidní inteligence s věkem rachle stoupá, dosahuje vrcholu kolem 14 let a 20 roce už
znatelně klesá, zatímco krystalická inteligence může u intelektově činných lidí stoupat ještě
po 50 roce
-dva lidé se stejným IQ různého stáří mohou mít tedy stejně dobrou celkovou inteligenci, ale
různého „složení“ a každý z nich řeší stejné úkoly jiným způsobem
Vliv dědičnosti a prostředí na utváření inteligence
-asi 75% inteligence je způsobováno genetickými vlivy -> s procesem učení a působením
prostředí dochází ke změnám kvality biologického substrátu inteligence, který je určován
geny
Složky inteligence
-biologická složka inteligence (schopnost postřehovat vztahy) X kulturní (vzdělanostní)
složka inteligence (schopnost postřehovat specifické vztahy podle dané kulturní oblasti)
-Sternberg => 3 složky inteligence:
složka založená na schopnosti plánovat úkoly a řešit problémy
složka vypovídající o schopnosti využívat vlastní zkušenosti tak, aby známé problémy
byly řešeny rutinně, a tím byla uvolněna kapacita pro tvořivé řešení nových problémů
složka „praktická“, „zdravý rozum“, založený na znalostech, které jsou důležité pro
život
Faktory inteligence
-podle Thornstoneho:
1. operace s čísly
-> schopnost základních operací s čísly – sčítání, odčítání, násobení a dělení
2. slovní plynulost
-> schopnost lehce psát a mluvit
3. verbální myšlení
-> rozumění verbálním sdělením
4. paměť
-> schopnost vštípit, podržet a vybavit si zkušenosti, znovupoznání a opakování
určitých obsahů
5. soudnost
-> schopnost úvahy a úsudku, schopnost řešit komplexní problémy a plánovat činnost na
základě minulé zkušenosti
6. prostorová percepce
-> schopnost přesně vnímat prostorové vztahy
7. percepční pohotovost
-> schopnost pohotově rozeznávat a diferencovat působící podněty
-podle Meiliho:
komplexita (schopnost najít v komplikovaných problémech uspořádání prvků)
plynulost (schopnost přecházet lehce od jednoho obsahu k druhému)
celostnost (schopnost chápat celky souvislostí – např. nalézt k obrazu příslušný nápis)
plasticita (schopnost uspořádat jednotlivé složky problému novým způsobem)
Druhy inteligence
-Gardner rozlišuje 7 druhů inteligence:
lingvistická (jazyková) inteligence
matematicko-logická inteligence
prostorová inteligence
tělesně-pohybová (kinestetická) inteligence
muzikální (hudební) inteligence
interpersonální inteligence (pro lidské vztahy)
intrapersonální inteligence (pro vlastní rozvoj)
Úroveň (stupeň) inteligence
-měření inteligence pomocí testů inteligence vyjadřuje úroveň inteligence pomocí
inteligenčního kvocientu (IQ), který vyjadřuje poměr tzv. mentálního věku (intelektového
vývoje) a chronologického věku:
mentální věk
IQ = x 100
chronologický věk
-průměrná hodnota IQ se tedy pohybuje kolem 100 a vyjadřuje skutečnost, že mentální věk
odpovídá věku chronologickému
-hodnota IQ není stálá veličina a může se věkem měnit, nejvýše obvykle o 8 stupňů
Pásma inteligenčního kvocientu
nad 130 IQ = vysoký nadprůměr – cca 2,3 % populace
120-130 IQ = výrazný nadprůměr – cca 7% populace
110-120 IQ = lehký nadprůměr – cca 16% populace
90-110 IQ = průměr – cca 49,2 % populace
80-90 IQ = lehký podprůměr – cca 16% populace
70-80 IQ = výrazný podprůměr – cca 7% populace
50-70 IQ = lehká mentální retardace
35-50 IQ = středně těžká mentální retardace cca 2,5% populace
20-35 IQ = těžká mentální retardace
pod 20 IQ = hluboká mentální retardace
Emocionální (emoční) inteligence
=míra radostného prožívání života i míra, se kterou jedinec zvládá své každodenní problémy
-pojem vznikl v 70. letech 20. stol. v rámci hnutí humanistické psychologie s potřebou
vyjádřit kromě inteligence kognitivní i míru dalších vlastností, které souvisí s mírou
úspěšnosti jedince a jeho schopnosti prožívat život plně a radostně
-citová vyzrálost -> kdo umí správně rozpoznat a uplatnit své city, vcítit se a vžít do myšlení
jiných lidí, prochází životem snáze
-emoční inteligence = souhrn emočních dovedností, které nám pohají dosáhnout toho, co
chceme, cítit se spokojeně a být v souladu s lidmi kolem nás i sami se sebou
-zahrnuje:
znalost vlastních emocí (schopnost sebeuvědomění)
schopnost zvládání vlastních emocí a její strategie
schopnost motivace sebe sama (volní strategie)
úroveň vnímavosti pro prožívání jiných lidí (empatie)
schopnost existence v mezilidských vztazích (sociální inteligence)
Složky emocionální inteligence
1. vnímání, hodnocení a vyjadřování emocí = schopnost identifikovat emoc jako fyzický
stav, pocit a najít emoce v myšlení
2. emoční pomoc myšlení -> emoce pomáhají posuzovat, pamatovat si, vyhodnocovat
3. porozumění a rozbor emocí, využití emočních znalostí = schopnost pojmenovat emoce
a rozpoznat vztahy mezi slovy a emocemi
4. uvážená regulace emocí podporující emoční a intelektuální rozvoj = schopnost zůstat
přístupný těm pocitům, které jsou příjemné, i těm, které jsou nepříjemné
