Gabriel

10. EMOCE

Definice emocí

-emoce = zvláštní kategorie psychických jevů -> označují zvláštní modalitu prožívání,

jehož různé obsahy vyjadřuje radost, smutek, hněv, starost, závist, lítost apod.

-někdy se zaměňují emoce a city -> pojem emoce vajadřuje velmi komplexní fenomén, v němž

lze shledávat úzké sepětí 3 složek – prožívání, vegetativních reakcí a motorických reakcí

-emoce se navenek projevují jako emocionální chování

Primární emoce

=emoce, které jsou vrozenými reakcemi na životně významné situace z biologického hlediska

-patří mezi ně:

 strach jako reakce na hrozbu

 údiv jako reakce na odhalení dosud neznámého

 hněv jako reakce na překážku

 hnus jako reakce na „nechutné“ vyvolávající odpor

 smutek jako reakce na ztrátu

 obava jako reakce na očekávání ztráty

 radost jako reakce na zisk

 naděje jako reakce očekávání zisku

 starost jako reakce na nejistotu

 úlek jako reakce na silný, neočekávaný podnět

City a jejich formy

-koncept emoce je předmětem neurofyziologie i psychologie -> emoce mají kromě základu

psychologického také neurofyziologický základ spočívající v částech limbického systému

(zejm. hippokampus a amygdala)

-psychologie kromě konceptu emocí rozvjí i koncept citů, které na rozdíl od emocí neobsahují

vešekeré fyziologické vazby -> v popředí stojí zážitek, jsou historicky a společensky

podmíněny a jejich vyšším formám se člověk učí v procesu ontogeneze

-u citů jsou rozlišovány různé formy:

 city a pocity = více či méně setrvávající obsahy prožívání

 nálady = déle setrvávající citové stavy, zabarvující celkovou reaktivitu jedince

 afekty nebo city a vysokou úrovní aktivace = prudce a výrazně probíhající city

 citové vztahy = setrvávající, relativně proměnlivé citové komplexy s dominujícím

citem (např. láska, nenávist aj.)

 vášně jako setrvávající silné citové vztahy s výraznou závislostí jedince na předmětu

vášně (např. hráčská vášeň)

 tzv. vyšší city vztahující se ke kulturním hodnotám -> obvykle se rozlišují city

intelektuální (pro pravdu), etické (pro dobro), estetické (pro krásu), náboženské (pro

určitou formu náboženské víry)

Základní dimenze (znaky) emocí

=základní znaky, jimiž se emoce liší od ostatních kategorií psychických procesů, a které tak

vytvářejí jejich fenomenální zvláštnost

-jsou za ně považovány:

 zážitky určité intenzity příjemného či nepříjemného (s výjimkou několika emocí)

 intenzita – určitá úroveň vzrušení (a s ním spojené další složky úrovně aktivace

organismu)

 specifická obsahově-zážitková modalita (qualium), podle níž je emoce nazvána (např.

radost, smutek, hněv, starost apod.)

 trvaní – časová vlastnost emocionálního chování

-základní dimenze emocí:

vegetativní motorická

složka složka

emoce

zážitková složka

-zážitková složka emocí je označována jako city a tvoří nejpodsttnější téma psychologie

emocí -> psychologickou podstatu citu tvoří jeho specifická zážitková kvalita, podle níž je

cit pojmenován, prožívání však doprování také řada neurovegetativních složek, přičemž

některé základní emoce (např. strach a hněv mohou mít téměř shodnou neurovegetativní

strukturu) -> psychofyzická jednota cítění vyplývá z původní funkce emocí – umožnit útěk

nebo útok

Funkce emocí

1. signální funkce

-signalizují životně důležité situace

2. aktivace organismu

-vyvolání změn vedoucích ke zbystřování vnímání a mobilizace energie

3. hodnotící funkce

-hodnocení významu situace -> nevýznamné situace nevyvolávají žádné pocity, emoce

vystupují v situacích, které organismus vyhodnotí jako významné

Výraz emocí

=projevy emocí v obličeji -> výraz emocí je v obličeji velmi patrný

-původní fukcí = sociální signalizace určité pohotovosti subjektu (např. zatínání pěstí ve

vteku = signalizace hrozby útoku

-podstatné znaky mimiky emocí:

 mimický výraz emocí je až na výjimky (úlek, údiv, sexuální vzrušení) produktem

nápodoby – lidé od narození nevidomí mají mnohem chudší mimický výraz emocí

 interpretace mimického výrazu není jednoduchá, je třeba znát i situaci, v níž byl výraz

vyvolán

 spontánní a záměrně zahraný mimický výraz spolu nekorelují

 v různých kulturách jsou kladeny na mimický výraz emocí různé požadavky, u žen je

obvykle více než u mužů tolerován pláč, určitými bariérami jsou opatřeny i směšné

situace, v nichž není vhodné se smát (např. když někdo upadne)

 v některých kulturách se vyžadují zvláštní formy mimického výrazu (např. v Japonsku

zvláštní způsob usmívání se toho, kdo je kárán)

 nejvíce informativní částí obličeje pro identifikaci mimického výrazu emoce je oblast

kolem úst, základní strukturu mimického výrazu tvoří kombinace křivky úst a obočí

-základní dimenze výrazu emocí:

Vnitřní a vnější podmínky vzniku emocí

-vnitřním zdrojem emocí jsou:

1. aktualizované potřeby, které vyjadřují porušenou vnitřní psychofyzickou rovnováhu

individua -> emoce doprovázejí vznik potřeb, jejich frustraci i uspokojení

2. svalová a nervová aktivita organismu, její nadbytek nebo nedostatek – obojí je

pociťováno nepříjemně

-vnější podmínky vzniku emocí = emociogenní situace – tj. všechny situace, které mají pro

jedince nějaký význam -> přímý nebo nepřímý vztah k jeho druhovým a individuálním

potřebám => každý podnět, který je symptomem něčeho významného, vyvolává nějakou

emoci – emoce tak umožňují individuu fungovat biologicky přiměřeným způsobem,

signalizují mu určité významy

-P. Fraisse mezi podmínky vzniku emocí řadí:

 nedostatek možností adaptace -> emoce vznikají tehdy, když subjekt nemůže

adekvátně reagovat na stimulaci, což je obvyklé v situacích, které jsou nové, náhlé,

nezvyklé

 nadměrná motivace -> frustrace a deprivace zvyšují stav motivace, což je

doprovázeno růstem vnitřního napětí – blokáda uspokojení vyvolává zklamání, pocity

neúspěchu, selhání apod., dalším zdrojem nadměrné motivace jsou konflikty a časová

diskrepance mezi stavem motivace a časovou možností její realizace v příslušném

jednání

 podmíněné emoce (experimentálně)

 další podmínky = stresové situace (psychická a fyzická zátěž) vyvolávající negativní

emoce, tzv. nakažlivé emoce (např. strach nebo nadšení) apod.

Třídění emocí

1. primární emoce

-vystupují v raném individuálním vývoji

-vyvolávají je jednoduché, nekomplikované situace

-mají úzké vztahy k cílově zaměřenému chování (jednání), a vystupují proto společně

s vysokým stupněm napětí

2. emoce, jejichž předmětem je sebehodnocení

=emoce úspěchu nebo neúspěchu, studu, hrdosti, viny, lítosti (kajícnosti) -> jsou

specificky lidské

3. emoce vztahující se ke smyslovým podnětům

=např. bolest, odpor, úžas, uchvácení, hnus

4. emoce zaměřené na jiné osoby

=např. láska, nenávist, soucit, závist, škodolibost

5. esteticky hodnotící city

=např. humor, pocit krásy, vznešeného, tragického a další

6. nálady

-propůjčují celému momentálnímu prožívání určité emočně akcentované zbarvení ->

např. určité formy úzkosti, skleslost, rozpustilost aj.