Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tara proces - sebereflexe

 

 

dscf0751.jpg

 

Co mi dal Tara proces?

V pátek v předvečer Tara procesu jsme si měli uvědomit, s čím jdeme na zítřejší práci se sebou. Uvědomil jsem si, že před pár lety, kdy jsem měl těžké období, jsem se chtěl schovat před světem. Bylo to  tragické období rozloučení. Rozloučení s milovanými osobami. Ať už z vlastní vůle, kdy naše společné cesty se rozdělovaly, nebo si je zavolal osud či odešly tragicky na onen svět.

Vzpomněl jsem si na část své duše, která chtěla být sama. Jenže sama zůstala a zapomněl jsem na ní. Na hravou dětskost, na nevinnost, na radost ze života, na bezpodmínečnost a víru v nebe, v sebe...

A poslední dobou na svět koukala jakoby za sklem. Lidé kolem mě se radovali a já to prostě necítil tak, jako dřív. Uvědomil jsem si, že jen díky tomu, že jsem chtěl to rozloučení ustát "jako dospělý" a zvládnout to, jsem zavřel své vnitřní dítě do místnosti, kde zůstalo samo a dívá se na vše z okna. Prožívá pocit odcizení, samoty, smutku... Proto nejsem šťastný...

Nebyl jsem šťastný...

Po Tara procesu, kdy jsem si šel pro svou duši, jsem se cítil CELÝ. Nemusel jsem hledat to štěstí a pocit naplnění někde venku. Prožíval jsem jej.

Teď, pár týdnů po kurzu, se dívám jinak. Je mi lehce. Vnímám okolí, slyším zvuky přírody. Více vnímám pocity lidí. Užívám si přítomnost společnosti. Usmívám se.

Už nejsem dospělák, který musí vše řešit, protože některé věci fungují samy o sobě. Mám v srdci vnitřní mír.

Ale není to samozřejmě jednoduché. Je to malé dítě, které taky sem tam pláče a chce pochovat. Starat se o něj. Smutek či bolest vyleze ven, ale už vím, jak to zpracovat. Není to samozřejmostí a zadarmo. Vždy si však vzpomenu na energii Tara procesu a mám sílu i chuť to zpracovávat.

Byl to kurz, který nebyl jen na víkend, ale stále to pracuje, stále jeho energie trvá. Vašek Kořínek Tara procesem otevřel dveře do zahrady. Na mě záleží, jaké rostliny objevím, jaké zasadím a jak se o vše budu starat...